Třetí  evropský kongres SFŘ a Youfra

se konal 20.-26.8.2018 v Litvě. Z 34 evropských zemí přijelo 136 účastníků – 88 terciářů a 48 členů frant. mládeže. Naši republiku jsme zastupovali 4 – P. Antonín Klaret Dabrowski OFM, Hana Brigita Reichsfeld, Jitka Habánová a já. Kongres jsme zahájili slavnostní mší svatou v katedrální bazilice v Kaunasu. Mottem celého kongresu bylo: „ Z nitra toho, kdo ve Mne věří, potečou proudy živé vody“ (J 7,38).

Náš generální ministr Tibor Kauser vyslovil v úvodu kongresu přání, aby naše jednání začalo, pokračovalo i končilo s Kristem.

První večer byl seznamovací – o každé zemi jsme shlédli krátké video a pak zástupci jednotlivých národů nabídli ostatním něco typického ze své kuchyně – naše plzeňské pivo se setkalo s nadšeným zahučením v sále.

Další dny probíhaly s velmi intenzivním pracovním a duchovním programem – pracovali jsme ve skupinách, vyslechli zajímavé přednášky, navštívili jsme Litevká posvátná místa - svatyně Šiluva se zázračným obrazem Matky Boží, Horu křížů – velmi silné duchovní místo, kde Litevci stavěli své typické krásné dřevěné vyřezávané kříže svým blízkým, kteří se „ztratili“ v době komunistického teroru. Vládnoucí složky místo několikrát srovnaly se zemí, ale lidé kříže vždy znovu postavili. V nedávné době vznikl v  blízkosti františkánský klášter a místo je nazýváno Litevskou Alvernou. Byli jsme zde přítomni také slavnostního požehnání Kříže evropské františkánské rodiny.

V dalších 2 dnech jsme byli ubytováni v rodinách terciářů ve městě Kretinga, cestou tam jsme byli královsky pohoštěni v restauraci patřící jedné z regionálních ministyní SFŘ, která měla z našeho příjezdu nelíčenou radost a jak jsme se posléze dověděli, i celý kongres významně financovala. Byla pro nás krásným příkladem radostné štědrosti.

V Kretinze jsme byli rozděleni do 7 pracovních skupin a navštívili jsme několik pracovišť sociálních služeb (domov důchodců, léčebnu závislých, dětský domov, onkologicky nemocné,...) Naši průvodci byli chvílemi dojati krásnými okamžiky setkání a vzájemných projevů lásky a sympatií. Měli jsme i čas na krátkou relaxaci u moře a díky krásnému počasí jsme se mohli i vykoupat. Ve čtvrtek večer pro nás pak místní terciáři připravili slavnost na nádvoří kostela, kde jsme se aktivně účastnili programu – každý za svůj národ zazpíval národní píseň, zatančil národní tanec, i kroj byl vítán. Bylo krásné pozorovat rozmanitost a umění všech účastníků. Naše polka na závěr večera roztančila téměř všechny diváky. V pátek jsme se vydali do Zemaičin kalvárie, prožili jsme mši svatou s místním biskupem a pak jsme se vydali na 7 km dlouhou křížovou cestu se zastaveními v malých kaplích v okolí centrálního chrámu. Podle místního zvyku jsme si také při připomínce Ježíšových třech pádů třikrát lehli na zem do podoby kříže a modlili se vleže. Po návratu do Kaunasu jsme se chystali večer vyjít do ulic s připravenou evangelizací, ale Boží vůle byla jiná – těsně před začátkem evangelizace se strhla bouře s velkým lijákem, takže lidé se přišli do katedrály schovat i bez našeho snažení a zde jsme prožili krásnou adoraci se třemi svědectvími (jedno z nich měla Hanka Brigita) – hezké bylo, že v textu jedné z písní jsme zpívali: „...Tvá láska je jak bouře...“.

V sobotu ráno se naše česká skupinka musela rozloučit, abychom stihli včas dojet domů- všichni přítomní k nám vztáhli ruce a zazpívali litevké františkánské požehnání – bylo to velmi dojemné. Litevští terciáři byli všichni nesmírně milí, obětaví, „ snesli by nám modré s nebe“. Náš velký dík patřil celému týmu v čele s národní ministyní Virginií Mickute. Obdivovali jsme jejich profesionalitu, výdrž, nasazení, ochotu a vlídnost. Pěkné bylo, že jsem ani v našich řadách nezaznamenala žádné reptání nebo požadavky – byli jsme jak ovečky – každý pěkně šel, kam mu pořadatelé určili. Mše a chvály doprovázeli hudbou litevští mladí a jejich krásné hlasy a melodie nám ještě dlouho zněly v srdci. Byli jsme velmi vděčni za doprovod našich kněží – nepočítala jsem přesně , ale mohlo jich být s námi kolem 30.

Mám-li celý kongres shrnout – myslím, že hlavní myšlenkou bylo prožívat naše bratrství mezi sebou ve stále přítomnosti Božího Ducha. Všímat si potřebných kolem nás – mít pro ně otevřené srdce.

Jedním z konkrétních výsledků kongresu byla i podpora projektu Well4Africa (kopání studní pro naše africké bratry – viz čl. v posledním Zpravodaji), kdy jsme jen za naši republiku mohli s radostí předat 18 800,- Kč, za které patří velký dík vám všem dárcům a vám, kteří se za toto dílo modlíte. (Kdo jste nestihli – nezoufejte, sbírka pokračuje i nadále).

Pro tento Litevký kongres byla vytvořena i krásná ikona Matky Boží – Královny františkánské rodiny, která nás celým kongresem provázela. Ikona je putovní a možná, bude-li zájem, zavítá časem i do naší republiky, abychom se ještě více spojili v modlitbě za naši františkánskou rodinu a za Evropu.

Pokoj a dobro

Markéta Terezie Kubešová, zástupce SFŘ ČR v Mezinár. radě