Kurowski, Ludwik OFM
V roce 2003 uplynulo 750 let od svatořečení sv. Stanislava, krakovského biskupa a mučedníka, k němuž došlo 17. září 1253. O toto svatořečení se z velké části zasloužila sv. Kinga (Kunegunda, Kunhuta), aby pod společným patronem sjednotila rozdělené Poláky a poukázala na učitele milované vlasti a církve. Její prozíravé a moudré srdce nepatří jen minulosti, ale nadále zůstává utěšitelkou, lékařkou, živitelkou a svatou matkou všech, kteří se k ní obracejí ve svých potřebách.
Sv.Kinga (1234-1292) žila ve vzdáleném středověku. Avšak z perspektivy věčnosti je to jen chvíle, jakoby stálá přítomnost. Kinga dlouho čekala na blahořečení (1690), a téměř stejně dlouho pak na svatořečení. Překážky lidsky nepřekonatelné však časem pominuly, a znovu se projevilo vítězství světice silou trpělivé moudrosti a síly plynoucí ze zakotvení láskou v srdci Ježíše Zmrtvýchvstalého.
Slavné svatořečení sv. Kingy, které vykonal Svatý otec Jan Pavel II. 16. června 1999 ve Starém Sanczu, bylo, lze tak říci, triumfálním, vpravdě královským návratem wawelské kněžny a paní Sandeckých zemí, patronky Polska a Litvy, v novém titulu světice. Tento titul stal se skutečným návratem v lidských srdcích její mateřské dobroty, lásky a starostlivosti do našeho pozemského života. Je nám blízká, když se díváme na rozdělený národ, na nebývalé těžkosti ekonomické a politické, na chaos v strukturách státu a mravní úpadek. Bezmocnost proti násilí a silám urážejícím naše národní a náboženské posvátné hodnoty naplňuje strachem. S neklidem se díváme na masový návrat diktatury temnosti, jak to bylo nazváno, v celé její bezúčelnosti a tuposti. Ještě nebezpečnější se stává diktatura tak zvaných autorit, které zaneřáďují náš prostor svobody, a chtějí „jinak“ přesvědčit, co je polské, katolické, národní. Tento stručný náčrt naší skutečnosti stačí, abychom se radovali z návratu svaté utěšitelky, lékařky, živitelky a matky.
Toto všechno zakusila i sv. Kinga. Přivítejme její návrat s radostí a s přáním, aby byla přítomná v záležitostech vlasti, církve a všech rodin, ať je přítomná v naší františkánské rodině, zvláště mezi sekulárními františkány.
Sv. Kinga se narodila v uherské královské rodině Arpádovců, která vydala mnoho svatých. Z této dynastie pocházel sv. Štěpán, hlavní patron Uher, i jeho syn Emerich, sv. Alžběta Durynská, sv. Hedvika Slezská, sv. Anežka Pražská, a sestry sv. Kingy: sv. Markéta (1242-1270), bl. Jolanta (1244-1304), bl. Konstancie (+1288).
V homilii při svatořečení Jan Pavel II. prohlásil: „Zrno svatosti zaseté v rodném domě nalezlo v Polsku dobrou půdu pro rozvoj.“ Když 1239 Kinga přibyla do Sandomierze, navázala srdečné pouto s matkou svého budoucího muže Grzymislawou a její dcerou Salomeou. Obě se vyznačovaly hlubokou zbožností, asketickým životem a láskou k modlitbě, čtení Písma sv. a životopisů svatých.
Tak stojí před námi svatá klariska ze Starého Sanczu v nejstarším pramenném zápise. Zaměřme naše světlé oči srdce a v duchovním zamyšlení se zaposlouchejme do zprávy nejstaršího zdroje sepsaného neznámým kaplanem a zpovědníkem sandeckých sester, pravděpodobně františkánem. Třebaže nebyl přímým svědkem jejího života, přece živý kult hned po smrti zakladatelky kláštera ve Starém Sanczu a svědectví sester, které ji ještě pamatovaly, umožňuje pohlédnout na postavu světice ve výkladu jejího prvního životopisce s patřičnou pozorností.
Z františkánova rukopisu se před námi vynořuje postava Kingy bezmezně oddané Kristu, která vyhledává jeho chválu, skládá mu v oběti celou svou existenci, žije touhou prokazovat lidem Kristovo dobro a pokoj. Životopisec začíná svou zprávu tím, že uvede královský původ Kingy, zvlášť zdůrazní svaté pocházející z této rodiny. Již v úvodu autor zdůraznil, že základem všech ctností Kingy byla její velká pokora. Hned po mši sv., které se účastnila v ranních hodinách, spěchala obsloužit nemocné sestry, pokorně a srdečně jim projevovala svou lásku a konala pro ně ty nejnižší služby. V zimní době topila v místnosti, kde byly sestry, jež sklátila nemoc. Po obědě podle týdenního pořadí umývala v kuchyni nádobí.
V některých kapitolách se nám Kinga jeví jako žena statečná. Při třetím nájezdu Tatarů do Polska (1287-88) zorganizovala Kinga ochranu pro sestry i lidi z okolí v pieninském zámku, kde se sama ujala řízení, a posádku udržovala v zbožnosti a víře, rytířům dodávala ducha, aby byli připraveni k obraně zámku a statečně se postavili proti útočníkům. Tataři skutečně zámek nedobyli, mnoho lidí však zajali a silně zpustošili celé okolí.
Plněním skutků milosrdenství se vyznačovala po celý život, to se však zvlášť projevovalo, když přebývala v sandeckém klášteře. V dokumentu o zřízení nového konventu z 6. července 1280 uvedla v úvodu, že nic tak neusmíří Boha na posledním soudu jako díla milosrdenství. Dobročinná služba Kingy v duchu milosrdné lásky způsobila, že chudí, kteří byli pod její péčí, ji nenazývali paní, ale obraceli se k ní jako k matce.
K stálému ovládání těla duchem pomáhala Kinze četná umrtvování. Bosá putovala do svatyní, přísně dodržovala posty a noční bdění. Časté prodlévání na modlitbách dovedlo Kingu na výšiny mystického spojení s Bohem. Lze říci, že Kinga v následování Chudičkého z Assisi, když přijala hábit sv. Kláry a 24. dubna 1289 složila řeholní sliby, nejen že se modlila k Bohu, ale sama se stala modlitbou.
Z tohoto ducha modlitby se zrodily různé podoby její zbožnosti: s velkou vroucností se účastnila mše sv., ve své oratoři uctívala svatý kříž, s nímž byla spojena pobožnost k utrpení Páně. Ve své modlitbě se doporoučela ochraně andělů. Živila v sobě hlubokou úctu k nejsvětější Panně Marii, vzývala však i oba od dětství oblíbené Jany - Křtitele a Evangelistu. Měla úctu k svatým pannám, Kateřině a Markétě. Kinga podnítila svatořečení sv. Stanislava, jehož zázraky začali sepisovat od jejího příchodu do Polska. Podnítila úctu první polské klarisky, sestry svého muže, bl. Salomey. Šířila úctu k sv. Františkovi a sv. Kláře.
K zvláštnímu oživení její svatosti došlo v posledních měsících jejího života, které strávila na modlitbách v rozmluvě s Bohem. Každý den byla v její cele sloužena mše sv. Odporoučela se svatým patronům, působila na své sestry příkladem trpělivosti a zbožným povzbuzováním. Zaopatřena svatými svátostmi odevzdala tiše svou duši Bohu při modlitbě litanií ke všem svatým 24. července 1292.
Na základě nejstaršího pramene představujícího postavu Kingy lze říci, že žila opravdovou vírou, neochvějnou nadějí a dokonalou láskou k Bohu a k lidem, což se ještě víc projevovalo jejím řeholním životem v poslušnosti, chudobě a čistotě. Kinga dostala od svých rodičů velké věno, za které si mohla koupit království (40 000 hřiven), přesto zůstala chudá duchem. Své bohatství nevyužívala k vlastnímu prospěchu, ale pro všeobecné dobro svých poddaných, a věnovala je na díla milosrdenství a v prospěch církve.
Od jejího příchodu do Polska třikrát ničily zemi tatarské nájezdy (1241, 1259-60, 1287-88). Kinga svým majetkem podpírala nešťastný lid, hospodářskou obnovu zničených a vylidněných měst a vesnic. Z vděčnosti za to jí její muž Boleslav dal do vlastnictví sandeckou zemi. Ona financovala trojí poselství k Apoštolskému stolci pro získání svatořečení sv. Stanislava. To byl výraz její velké prozíravosti - vždyť tím dala Polákům patrona, jenž spojil rozdělený národ do skvělé budoucnosti vedoucí ke Kazimíru Velkému, sv. Hedvice, sv. Kazimírovi.
Z vděčnosti ke Kinze dal jí polský lid titul Matky, což připomněl Svatý otec Jan Pavel II. ve Starém Sanczu, když jí dával nový titul svaté.
Rodiče sv. Kingy - král Béla IV. a Marie Laskaris - byli františkánští terciáři. Než sv. Kinga vstoupila do kláštera klarisek ve Starém Sanczu, který založila, žila se svým zbožným mužem po 40 let v plné čistotě a dílech dokonalosti. Podle františkánské tradice spojené zvláště s pobytem sv. Kingy a knížete Boleslava Stydlivého v Novém Korczynu, oba vstoupili do třetího řádu sv. Františka z Assisi.
Ludwik Bronislaw Kurowski OFM
Sv. Kinga - uherská královna, matka polského národa
Glos sw. Franciszka 7-8/2004
literatura: Cecylian Niezgoda OFM Conv., Sv. Kinga,
Stary Sancz 1999
z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM