Jáchym, Radim OFM

 Jacques Le Goff: Svatý František z Assisi

 Vyšehrad, Praha, 2004

 Za posledních 15 let už stačilo vyjít více životopisů sv. Františka a sv. Kláry, které zaplnily časové vakuum předchozích čtyřiceti let, ale i v překladech dohnat zpoždění v novém chápání jejich osobností, jak je přinesly pohledy postavené na jejich vlastních spisech a kritickém zhodnocení starých životopisů. Vycházejí-li paralelně další dvě - na první pohled sympaticky vypadající - knihy s prostým označením jejich jmen, pak si musíme položit otázku, nakolik jsou užitečná a co přinášejí nového.

 Z tohoto hlediska je třeba hned říci, že nejde o nové životopisy (které by už sotva mohly přinést mnoho nového), ale o doplňující studie velmi přínosné pro ty, kdo už život obou světců relativně dobře znají z Pramenů i novějších životopisů. Rozhodně to tedy není první četba pro toho, kdo hledá první seznámení s oběma světci (třebas i hlubší), ale velmi užitečné studie pro ty, kdo by v něm chtěli jít dál.

 Na rozdíl od Svaté Kláry od Marca Bartoliho, kterému jde především o (velmi čtivé) kritické zhodnocení její nejstarší Legendy, francouzský historik středověké Evropy Jacques Le Goff shrnuje v tomto svazku čtyři své starší studie (vytvořené v časovém rozpětí téměř 40 let) rozdílného zaměření a nestejného rozsahu (od 12 do 52 stran), které představují cenné doplnění života sv. Františka pro každého, kdo jej a zvláště jeho dobu chce poznat hlouběji.

 První, nejstručnější studie o Františkovi mezi obrodou a tíhou feudálního světa načrtává přehledně společenské a ekonomické pozadí Františkovy doby (růst obyvatelstva umožněný pokrokem v zemědělství, urbanizace s jejími svobodami a peněžním hospodářstvím) v rámci středověkého přerodu v samotné církvi (gregoriánská reforma s celibátem, apoštolským životem, novým pohledem na hříchy a svátosti, novými řády, scholastikou i křížovými výpravami, ale také bludy nového typu a na druhé straně kristocentrické zaměření včetně přitakání světu jako Božímu stvoření). Tato stať končí myšlenkou: „Můžeme si klást otázku, zda se František ve chvíli, kdy umírá, domnívá, že založil poslední mnišské společenství, nebo první moderní bratrstvo.“

 Druhá, ústřední část Hledání pravého svatého Františka představuje sevřený Františkův životopis ve společenském a historickém kontextu a je pro čtenáře nejpoutavější. Hned úvodem autor říká, že František je světcem nového druhu, jehož výjimečnost se neprojevovala ani tak zázraky jako spíš celkovou linií příkladného života. Jeho kouzlo, poezie, kterou ze sebe vydává, legenda, kterou vyzařuje, však současně působí, že František zůstává skryt za otázkou své historiografie. Přitom ve svých Spisech (s výjimkou Odkazu a některých Listů) sám o sobě nevypráví. Autor se potom vypořádává se známým problémem jeho životopisů a směrů ve františkánském řádu po jeho smrti, aby pak načrtl v hlavních heslech jeho život, kde objevujeme některé nové postřehy (mládí - obrácení - řehole - vztah s Inocencem III. - Klára - IV. lateránský koncil - na cestě k smrti), a zhodnotil hlavní prvky jeho děl a díla. Jakýmsi vrcholem je poslední stať: Svatý František středověký, nebo moderní? - kde ukazuje na novost jeho poselství, mj. v umění (renesance), příklonu k světu jako Božímu stvoření (včetně Mariina mateřství, Ježíšova narození, realističnosti ukřižování). Říká však také, že „byl-li František moderní, pak proto, že byl moderní jeho věk“. Ke konci potom výstižně vyslovuje, že František byl novátorem v několika zásadních bodech: za vzor přijal přímo Bohočlověka Krista a ne apoštoly; nepodlehl pokušení žít v samotě, ale naopak žil v živé společnosti; jeho programem byl pozitivní ideál zakotvený v lásce a radosti; křesťanské spiritualitě zpřístupnil laickou rytířskou a lidovou kulturu (včetně přírody).

 Následuje Slovník sociálních kategorií u sv. Františka a jeho životopisců. Autor ukazuje, jak určitá terminologie, z latiny/lidového jazyka, Bible/evangelia vyjadřuje u Františka a jeho životopisců charakteristické významové prvky, zejména ve vztahu k soudobým schématům společenským a církevním. Pojmy jako otec, matka, ďábel, služebník, chudoba, vzdělání, moc, miles (u Františka rytíř, ne voják), abychom uvedli jen některé, zejména ve svém spojení představují kategorie, které objasňují to nové u Františka.

 Konečně poslední část Františkánské hnutí a kulturní modely 13. století v jednotlivých heslech město, dům, kostel, peníze, práce, společenské stavy, žena, dítě, díla milosrdenství, bratrstvo, intelektuální činnost, dvornost (rytířskost), krása, radost, smrt, pokání, čistota, sen a vidění, abychom uvedli jen některé významnější, jako by nám otvíraly oči pro lepší pochopení toho, co o Františkovi víme, bez zatížení dnešním chápáním těchto pojmů.

 Závěrem opakuji, že to není kniha pro toho, kdo by hledal první seznámení se svatým Františkem, nebo měl o něm jen romantické představy na základě Kvítků. Kdo však Františka zná aspoň z jeho Spisů a základních Pramenů a touží poznat jej více, tomu můžeme uvedené dílo doporučit k prohloubení zejména širších souvislostí, v nichž František žil a které vytvářely životní prostředí jeho a jeho hnutí a tím i jeho specifickou svatost a jeho vyzařování až do naší doby.

 Radim Jáchym OFM