Slotwiński, Tadeusz OFM

 19. „Spolu s Kristem jsem ukřižován“ (Gal 2,19)

 V skalách mezi Tiberem a Arnem

 poslední pečeť přijal: Krista znaky,

 jež nosil pak dvě léta v žití žárném.

 (Dante: Ráj XI, 106-108)

 La Verna znamená vrchol náboženské a mystické zkušenosti sv. Františka. Zde Bůh zpečetil zábleskem své slávy věrného služebníka, když ho i na těle učinil podobným svému umučenému Synu.

 Toto divoké místo, pokryté hustým lesem a neproniknutelným mlčením, představovalo ideální úkryt pro modlitby, extáze a vzlety Chudičkého. Duše serafického Otce se ponořovala v rozjímání milostného Božího tajemství. V této veliké svatyni přírody přebývá stále duch sv. Františka i mnoha jeho slavných duchovních synů, jako sv. Bonaventury, jenž zde napsal své Putování mysli do Boha.

 La Verna je místem, které mluví o účasti světce na utrpení Krista. Jeho umučení je nesmírnou cenou zaplacenou Boží spravedlnosti za hříchy světa. Kristova láska k jeho lidským bratřím se nikde neprojevila tak silně jako v tajemství kříže. Ježíš, náš Spasitel, nosí rány, které mu způsobili lidé. Stigmata jeho umučení jsou znameními jeho lásky, a současně znameními jeho vítězství a slávy, když je nosí i v oslaveném těle.

 Zamilován do Boha se Chudičký nedokázal podívat na tyto zřetelné krvavé důkazy Kristovy lásky, aniž by neproléval slzy. Proto prosil Spasitele: „Dej mi, Pane, abych mohl trpět spolu s tebou. … Prosím tě, Pane, ať plamen a sladká moc tvé lásky mě vytrhne a osvobodí ode všech věcí pozemských, abych zemřel z lásky k tvé lásce, jako ty jsi zemřel z lásky k mé lásce.“ Mnoho let přemýšlel o tom, jakým způsobem by se mohl spojit s Kristem a stát se účastným jeho utrpení. A Bůh ho vyslyšel - dal mu milost stigmat. Tato viditelná znamení mimořádné milosti byla zakončením bolestné cesty, kterou světec prošel spolu s Kristem.

 „V den před svátkem Nejsvětějšího kříže v měsíci září, když se sv. František modlil skrytě ve své cele, zjevil se mu Boží anděl a řekl mu jménem Božím: »Posiluji tě a napomínám, aby ses připravil a pokorně přizpůsobil, se vší trpělivostí, přijmout to, co ti Bůh chce dát a na tobě vykonat.« ... Nadešel následující den, to jest den Nejsvětějšího kříže. František se začal ráno před svítáním modlit přede dveřmi své cely, a obrácen tváří k východu modlil se takto: »Můj Pane Ježíši Kriste, prosím tě, abys mi dal velké milosti, než zemřu. První, abych, nakolik je to možné, za života pocítil ve své duši a těle tu bolest, kterou jsi ty, sladký Pane, vytrpěl v hořké hodině svého umučení. Druhou, abych pocítil ve svém srdci, nakolik je to možné, tu nesmírnou lásku, kterou ses ty, Boží Synu, tak roznítil, žes ochotně snesl takové utrpení za nás hříšníky.«

 Když se dlouho modlil, pochopil, že Bůh ho vyslyší a že mu bude dáno zakusit vroucí city, nakolik je to možné pouhému tvoru. Když měl takový příslib, sv. František začal co nejzbožněji rozjímat o Kristově umučení a o jeho nekonečném milosrdenství. Žár zbožnosti v něm rostl tak, že z lásky a spolucítění se celý proměnil v Ježíše Krista. Jak tak hořel v rozjímání, uviděl toho jitra Serafa se šesti křídly sestupujícího z nebe, jenž se rychlým letem přiblížil k sv. Františkovi tak, že ten mohl uvidět a dobře poznat, že měl postavu Ukřižovaného“ (III. rozjímání o svatých stigmatech).

 Sv. Bonaventura pokračuje: „... Viděl, že má nejen křídla, ale že je i ukřižován... Když to spatřil, ulekl se. Jeho nitro pronikly bolest i radost. Milostiplné zjevení Krista, který se mu takto podivuhodně a důvěrně zjevil, naplnilo ho nevýslovnou radostí, a jeho hrozné přibití na kříž, na něž patřil, probodlo jeho duši bolestným mečem soucitu.

 ... Když se od něho zjevení po tajemné a důvěrné rozmluvě začalo vzdalovat, rozplamenil ho vnitřně serafický žár tak mocně, že jeho tělo zaznamenalo zraněnou podobu Ukřižovaného. Jako by žhavý žár plamenné síly ctnosti vtiskl tělu pečeti. Na jeho rukou i nohou se totiž objevily rány hřebů. Na dlaních a horní části nohou bylo vidět hlavy, na druhé straně špičky hřebů... Jeho pravý bok byl jakoby kopím proboden a stále v něm byla živá, rudá rána...

 Tak byl František jako nový člověk novým a udivujícím zázrakem vyznamenán zvláštní výsadou, dosud nikomu neudělenou, totiž svatými stigmaty; sestoupil pak z hory a nosil na svém těle obraz Ukřižovaného, který nevytesala ruka umělce do kamene či dřeva, nýbrž prst živého Boha jej vtiskl do jeho těla“ (Legenda Minor VI. 1-4).

Tadeusz Slotwinski OFM

 Alvernia - z Chrystusem zostalem przybity do krzyža

  Glos sw. Franciszka 9/2003

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM

Text pod obr.:

1. Crudo Sasso – drsný kámen,  kde sv. František obdržel na své tělo stigmata Krista.
2. Kříž  nad Crudo sasso připomíná místo  obdržení stigmat