Carballo, José Rodríguez OFM

Existuje forma chudoby, která není jen pro řeholníka, ale pro každého křesťana. Tato křesťanská chudoba je ze své přirozenosti prodloužením tajemství Kristovy chudoby v církvi.

Požehnaný a slavný Syn Boží, který obětoval sám sebe jako oběť a dar na oltáři kříže (List věřícím 1 – FP 184) nadále žije pro církev a v církvi, která je jeho tělem, tajemství chudoby, které přijal, aby obohatil všechny chudobné celého světa.

Tuto Kristovu chudobu v jeho církvi příkladným a vznešeným způsobem prožívala blahoslavená Panna Maria, která – plná milosti a Matka Boží, vyvolená od nebeského Otce – si přála být služebnicí Pána, aby úplně patřila Bohu, jehož slovo poslechla, i svému Synovi, kterého přijala s láskou, a také všem nám, které přijala jako své děti.

Tuto Kristovu chudobu v jeho církvi toužíme celým srdcem zviditelnit v našem způsobu života, který tím, že vyhledává život a podmínky těch nejmenších v lidské společnosti, kteří nemají společenské uznání, ukazuje všem, že je možné zpřítomnit na zemi království Boží.

Sloužit chtěl Pán celého stvoření, služebnicí se chtěla stát jeho Matka, Královna a Paní celého světa; tak i my, věrni našemu povolání menších, chceme jít světem, v štěstí a radosti, jako podřízení všem, tiší a pokorní, protože tak hovoří Pán: „Blahoslavení jste…, dostanete zemi za dědictví a budete nazváni Božími syny“ (Mt 5,5.9).

Jenom chudoba, kterou přijmeme jako snoubenku a přítelkyni, nás uschopní k tomu, abychom se úplně odevzdali Bohu, nadevšechno milovanému, a vedeni Duchem svatým vedli život ve všem podobným tomu, který žil náš Pán Ježíš Kristus (srov. LegMai, úvod 1 – FP 1020).

Jen Kristova chudoba, kterou jsme slíbili z lásky k němu zachovávat, umožní každému z nás dosáhnout dokonalé poslušnosti, disponibility srdce, mysli a celého našeho bytí, k přijetí Pánova Slova a přilnutí k jeho nejsvětější vůli, a uznávat Boha za nejvyšší a jediné dobro.

Jen tato chudoba z nás učiní následovníky Krista, jeho nejsvětější Matky a svatých apoštolů a budeme schopni naplnit poslání, ke kterému jsme povolaní, protože jen ti, kteří nemají nic, co by je svazovalo a překáželo jim, mohou být povoláni hlásat ve světě evangelium každému stvoření. 

Tato Kristova chudoba nám dovoluje patřit Bohu prostřednictvím poslušnosti a zároveň být s lidmi prostřednictvím misie.

Jen Kristova chudoba zjevuje naději. Jen z ní prýští autentická důvěra v Boha. Jen ze zkušenosti Kristovy chudoby se existující naděje v Boha stává důvěrným odevzdáním do Otcových rukou.

Jen následování chudého a ukřižovaného Krista je vyslovením „ano“, aby se pokoj vzkříšeného Pána zmocnil našeho nepokojného srdce, aby radost z Velké noci uzdravila kořeny smutku naší existence a aby se Bůh stal skutečně vším naším dobrem, tak abychom si nic jiného nežádali, nic jiného si nepřáli, v ničem jiném nenalézali zalíbení a potěšení než ve svém Stvořiteli, Vykupiteli a Spasiteli, jediném pravém Bohu, který je plností dobra, všechno dobro, celé dobro, pravé a nejvyšší dobro, který jediný je dobrý (srov. 1.Řeh.23 – FP 70).

José Rodríguez Carballo

generální ministr OFM

z velikonočního poselství Menším bratrům 19. 3. 2004