Lev Veliký, sv.

Dva (učedníci) se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“

Lk 24,13-32

Ony dny mezi zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením Páně neproběhly v klidu a nečinnosti. Naopak, tehdy byly stvrzeny důležité svátosti a zjevena veliká tajemství.

Jsou to dny, kdy se zaplašuje strach z kruté smrti a zvěstuje nesmrtelnost nejenom duše, ale i těla. Dny, kdy Pán svým dechnutím vlévá všem apoštolům svatého Ducha a blaženému apoštolu Petrovi se více než ostatním svěřuje péče o Pánův ovčinec, když už předtím mu byly odevzdány klíče od království.

V oněch dnech se ke dvěma putujícím učedníkům připojuje jako třetí sám Pán, aby je provázel. Aby rozptýlil každý mrak naší pochybnosti, kárá jejich strach, bázeň a nechápavost. Světlo vložené do jejich srdce rozněcuje plamen víry, a když jim Pán odhaluje smysl Písma, to, co bylo vlažné, se rozhořívá. A když s ním jedli, při lámání chleba se jim otevírají oči. Oč šťastnější otevření očí, když se jim zjevila oslavená lidská přirozenost, než když se otevřely oči našich prarodičů k poznání hanby vlastního hříchu!

Z kázání svatého Lva Velikého

Lekcionář pro modlitbu se čtením, 2