Novák, Antonín

V úřadě

Ministr dr. František Nosek chápe svoji funkci jako službu z Božího příkazu a jako službu křesťanské lásky k bližnímu. Zůstal si věrný. Jednou přišel na ministerstvo vnitra „malý monsignore“, předseda strany dr. Šrámek. Něco si potřeboval ověřit u sekčního šéfa a ministr Nosek se chystal vytočit číslo telefonu příslušného referenta. Šrámek mu zadržel ruku a zeptal se: „Nač máte sekretářku? Vždyť jste ministr.“ Chtěl ho naučit dělat ministra. Ale Nosek zůstává takový, jaký byl, skromný, svědomitý, přesný. Hrnou se na něho žádosti ze všech stran a Nosek je do úpadu vyřizuje. Nenařizuje podřízeným místům a jednotlivým referentům, ale prosí, zda by mohli vyhovět.

Několik charakteristických maličkostí: Sluha nesl náruč spisů, obě ruce zaměstnané, a potřeboval otevřít dveře na chodbu. Dr. Nosek, který právě vešel, hned spěchá a sluhovi otevírá, zatím co jiný sluha stojící o kousek dál se na to dívá. Jiný návštěvník viděl,  jak si jde sám k vodovodu s lahví pro vodu.

Dostal-li žádost o přijetí k poště od někoho, kdo měl hodně dětí nebo pocházel z četné rodiny, jistě ji prosadil. Zásadně nelíbal ruku dámám, byť to byla choť ministra, ale políbil ruku své choti a při návštěvě matky, která ležela s narozeným děťátkem. K šéfům se choval kamarádsky, zůstával klidný i v napjatých situacích. Když se projednával v parlamentu kongruový zákon (kongrua – nejnižší příjem duchovního ve veřejné duchovní správě zaručený zákonem. U nás platil do r. 1949 – pozn. red.), začali komunističtí poslanci s obstrukcí za podpory ostatních „pokrokových“. Když to nepomohlo, začali rozbíjet sněmovní pulty, házet akty, pak brali útokem tribunu, kde stál jako referent ministr Nosek. Poslanec Harus, sklářský dělník, obr postavou, utrhl desku od stolu a hnal se na dr. Noska. Naši poslanci před něho skočili, ale Nosek zůstal klidný, ani brvou nehnul.

Dr. Nosek byl zbožný. Denně, může-li, jde na mši sv. a často přijímá tělo Páně. Ale není přepjatý. Když bylo u nás tolik hluku se stigmatizovanou dívkou Terezií Neumannovou z Konnersrouthu (i pražský arcibiskup kardinál dr. Kašpar ji osobně navštívil), divil se dr. Nosek, proč je pro ni tolik hluku, když můžeme vidět tolik zázraků kolem sebe. Když byl jednou s P. Škarkem a tajemníkem Janem Janouškem na dni mládeže ve Vodňanech, zajel druhého dne přes Bavorov k Helfenburku, zda by se tento objekt nedal použít jako letovisko pro katolickou mládež. Zle mrzlo, když pěšky šplhali ke zřícenině. Ojíněné stromy zářily ve slunci. Tu dr. Nosek vzal jednu ojíněnou větvičku a povídá: „Podívejte se na krásu a pravidelnost těch krystalků. To by lidská ruka nikdy nedokázala. Tato malá ojíněná větvička jasně dokazuje jsoucnost Boha-Tvůrce.“ Pak citoval Sluneční píseň sv. Františka. Nezapřel v sobě člena třetího řádu sv. Františka. Tehdy – píše tajemník Janoušek, který tuto epizodu zapsal – se mi zdálo, že poodhrnul cíp záclony a já nahlédl do jeho srdce, plného hluboké víry a důvěry v Boha.

Politická činnost v době ministerské funkce

Velký úspěch lidové strany ve volbách z 15. 11. 1925 (33 poslanců – 9,6 %) a ještě větší Hlinkovy ludové strany na Slovensku znamenitě pozvedl sebevědomí katolíků a dalo se očekávat, že obratný a velkorysý předseda strany msgre Šrámek se nedá nějakými politickými manévry připravit o ovoce volebního úspěchu. Bohužel se objevily i stinné stránky. Strana si budovala politický aparát s placenými úředníky a tajemníky a není divu, že se vynořila řada ctižádostivých lidí, kteří pomocí tohoto aparátu se chtěli dostat do popředí. Ani kněží mezi takovými nechyběli. Dr. Nosek se nezdál těmto politickým řemeslníkům dost výbojný. Pozastavovali se nad jeho prací mezi katolickou mládeží, kritizovali jeho náboženské přednášky i jeho činnost na ministerstvu. Dr. Nosek totiž nesnášel lidi, kteří sice dovedli pěkně mluvit, měli i zdařilé schůze, ale nestarali se, aby v neděli a ve svátek splnili svou náboženskou povinnost. Podle něho metody a způsob politického boje musely souhlasit s morálkou a soukromým životem. Není dvojí morálky, jiná teorie – jiná praxe.

Síla českého katolictví nezáležela tak na síle politické strany, ale v kvalitě katolických osobností. Proto se dr. Nosek tolik věnoval katolické mládeži, jejímu mravnímu povznesení a posvěcení. Tomu mnozí jeho kolegové nechtěli rozumět.

Do republiky se plížil fašismus. V lidové straně by se měla vychovávat politická práčata. Poměry ve veřejném životě se velmi horšily. Tisk zbulvarizován, propukly ošklivé korupční aféry. Po smrti Švehlově nebyl u nás politik, který by toto vše zvládl. Prezident Beneš měl co dělat se Stříbrným, agrárníci propadli zákonu půdy a mamonu. Rostly hospodářské potíže, nezaměstnanost. Komunisté útočili, využívali svou opozičnost. Poměry ve školství byly pro katolíky smutné. Boje o školský zákon ukázaly bolavost problémů.

Katoličtí učitelé a profesoři byli vystaveni teroru některých svých „sokolských“ kolegů i úřadů. Byli organizováni ve dvou spolcích katolického učitelstva a později byl vytvořen Říšský svaz katolických učitelů. Slováci a němečtí katoličtí učitelé se nepřipojili. Byly to spolky nepolitické a čeští katoličtí učitelé používali pohostinství v domě Svazu hospodářských družstev ve Spálené 15. Jen po těžkých bojích měli dva až tři okresní školní inspektory a jednoho zemského. Každou maličkost museli tvrdě probojovávat. Katolíkům zůstalo několik církevních škol středních (dvě dívčí gymnázia a jedno chlapecké SI) a několik učitelských ústavů hlídaných ostřížím zrakem úřadů, bez jakékoliv státní dotace. Také učební osnovy byly stejné se státními. Na Slovensku měli více církevních škol, zvláště obecných, ale jejich úroveň nebyla valná, střední školu neměli žádnou.

Když po aféře Marmaggiho (šlo o protest proti vyvěšení husitského praporu na Hradě) a odchodu luďáků z lidového klubu (pro nesplnění slibu obnovení tří katolických gymnázií) se zostřil u nás kulturní boj, učinil dr. Nosek praktický krok a zřídil čsl. katolickou školskou kancelář. Zachoval se text jeho provolání a celý plán práce. úkolem školské kanceláře bylo dbát nad správným plněním školských zákonů, nařízení a předpisů ze strany školských orgánů, domáhat se nápravy nesprávností páchaných školní administrativou. Pak vypracovat dobrozdání ke školským předlohám a podávat návrhy na reformu dosavadního práva školského a kulturně osvětového. Uvádíme příklad: Jeden učitel si vymyslel, že podpis rodičů o účasti jejich dětí na náboženském vyučování má být soudně nebo notářsky ověřen, a tato svévole mu prošla bez jakéhokoliv pokárání úřadů.

Antonín Novák

samizdat z r. 1977

(pokračování)

Text pod obr.: U P. Václava Chlumského v Hostomicích pod Brdy v r. 1929. Zleva: stojící: dr. František Nosek a Jan Janoušek, tajemník SKM, sedící: P. Adolf Pelikán SI, generální duchovní rádce KKM, P. Chlumský, zakladatel SKM, K. Sklenička, předseda SKM