Čech, Zdirad

5. září                                                        ? + 1340

Podle zprávy kronikáře mladšího asi o jednu generaci se otec Gentilis narodil v patricijské nebo šlechtické rodině Finiguerra ve středoitalském městečku Matelica v provincii Macerata snad kolem roku 1290, a protože už v mládí zasvětil život Bohu, vstoupil do místního konventu františkánů a po čase, protože toužil po větší dokonalosti a samotě, odešel do poustevnického konventu v  La Verně , kde se po pár letech stal kvardiánem. A protože chtěl Bohu sloužit ještě více, vyprosil si příslušné pověření a vypravil se na misijní cestu. Napřed odjel do Káhiry, kde se, podivuhodně rychle, naučil arabsky a pak roznášel Dobrou zprávu po Egyptě, odtud odešel do Malé Asie, odtud do Arménie a Persie a pak do Trapezuntu, kdysi (v době latinského císařství v Konstantinopoli) císařského města krátce trvajícího byzantského státu, a odtud šel do nebe, protože ho mohamedáni pro hlásání Krista zabili. Neví se úplně přesně, kdy se to stalo (františkánské martyrologium uvádí rok 1340), protože zpráva o jeho mučednické smrti dospěla do Evropy s velkým zpožděním. Bratři se hned vypravili pro ostatky a dobře udělali. Nejen proto, že mohli Gentilovy kosti uložit do posvěcené půdy (v řádovém kostele v Benátkách), ale hlavně proto, že Bůh oslavil svého věrného služebníka mnoha zázraky. Papež Pius VI. v roce 1795 potvrdil a schválil nepřetržitou úctu a dal zapsat jméno otce Gentila do seznamu blahoslavených.

Kresbu postavy blaženého mučedníka provází papežův znak spolu se znakem provincie Macerata.

Zdirad Čech