Novák, Antonín

Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny

Období katolické restaurace v 17. a 18. století poselo naši zemi a zejména hlavní město krásnými barokními chrámy, které vytvořily s kostely karolinské éry úchvatný obraz Prahy. Jenomže tyto chrámy byly nakupeny ve starém jádru města a když se Praha začínala rozrůstat lidnatými předměstími, nebylo za liberální správy města pamatováno na vhodné parcely pro stavbu tolik potřebných chrámů. Protože v novém samostatném státu věci týkající se veřejnoprávních otázek řídila zprvu politická strana lidová, převzal dr. Nosek starost o tuto otázku. Chtěl aspoň zajistit vhodná místa pro nové kostely a získat katolíky i veřejnost, aby se starali o stavbu důstojných Božích stánků. Existovalo již několik katolických spolků, které sbíraly na ten účel peníze, ale ty, které si nepospíšily, o ně přišly poválečnou deflací peněz. Postaven byl Plečníkův chrám Nejsvětějšího Srdce Páně na Královských Vinohradech a Gočárův sv. Václava ve Vršovicích.

Zatímco v cizině rostly velkolepé sakrální stavby zásluhou mnichovského arcibiskupa kardinála Faulhabera a v Paříži zásluhou kardinála Verdiera, u nás bylo mrtvo. Církevní majetky byly postiženy pozemkovou reformou a v naší hierarchii se nenašla tak velkorysá osobnost jako výše jmenovaní. A přece! Biskup svaté paměti dr. Antonín Podlaha. Když po zničení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí (3. 11. 1918) zabývali se mnozí katolíci myšlenkou obnovit tuto mariánskou sochu a začali sbírat na tento účel příspěvky, řekl biskup Podlaha, že by bylo účelnější postavit na pražské periferii tolik kostelů, kolik hvězd měla koruna Bohorodičky.

Této myšlenky se chopil dr. Nosek. Důležité bylo zajistit včas pozemky pro stavbu kostelů. Nechtěl nic dělat bez souhlasu církevních kruhů. Získal pro tuto myšlenku velmistra řádu křižovníků dr. Josefa Vlasáka a založil „Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny“, aby mohl sbírat peníze na tento účel. Původně měl plán celostátní. Převratem r. 1918 padlo patronátní právo, aspoň pokud jde o povinnosti. Feudálové byli pozemkovou reformou ochuzeni a státní správa neměla zájem na převzetí závazků. Práva si ovšem ponechala a uplatňovala výsadu spolurozhodovat o obsazování některých far. Jen ministerstvo zemědělství obsazovalo 130 far. A venkovské kostely chátraly, protože věřící žili v přesvědčení, že je to věc pánů, jak tomu bylo dříve. Socialisté již dovedli hodit mezi lidi heslo, že církev je bohatá a může si kostely postavit sama. Nikdo jim neřekl, že výnos církevních statků je nevalný a kromě toho stát si osoboval právo zasahovat do distribuce církevního majetku.

Proto církevní úřady bránily dát svolení ke stavbě, nebyla-li zajištěna sbírkami třičtvrtina projektovaného nákladu. Tím méně se konsistoř starala, aby pro budoucí kostel a fary bylo zajištěno stavební místo. Nosek snil o založení peněžního ústavu, který by se věnoval tomuto účelu. Projekt se neuskutečnil. Některé církevní kruhy, nezúčastněné na chystaném díle, začaly šířit obavy, že smělý plán Noskův by mohl poškodit katolictví, jako krach svatováclavské záložny. Tyto obavy převládly a pražský arcibiskup chrámovou akci „Dílo blahoslavené Anežky Přemyslovny“ zakázal. Když dr. Nosek vysvětloval v obsáhlém přípisu nezávadnost celé této finanční akce, byl odmítnut briskně třemi řádky s pohrůžkou sankce, když neuposlechne. Dr. Nosek se pokorně podřídil. Ale pro budování stánků Božích pracoval dál. Jeho zásluhou byl vybudován františkánský kostel bl. Anežky na Spořilově.  Posvěcena byla v roce úmrtí dr. Noska 28. 10. 1935. Mramorová pamětní deska na schodišti kostela je dokladem zásluh dr. Noska o tuto stavbu.

Podobným způsobem byla zřízena kaple ve Kbelích u Prahy. Obnovena byla kaple sv. Kláry v Tróji, postaven srubový kostel v Krči a krásný kostel sv. Jana Nepomuckého v Košířích zásluhou P. Chlumského, který se nebál pustit do stavby těsně před okupací a válkou. Začalo se s málem a stavba byla dokončena r. 1942 nákladem pěti milionů korun, které kostelní spolek sbírkami opatřil.  Později byl vybudován nový kostel Panny Marie ve Lhotce.

Nusle a Libeň promeškaly vhodnou dobu. Ještě dva kostely vyrostly bez Noskovy přímé iniciativy. Je to kostel sv. Terezie Ježíšovy v Kobylisích, který spolu s ústavem saleziánským byl postavem na pozemku získaném včas dr. Noskem, a kostel Krista Krále ve Vysočanech, postavený zásluhou katechety P. Arnošta Olivy nákladem jednoho milionu korun. Také ve Strašnicích byla postavena kaple (fotografie těchto kostelů a informace o jejich stavbě jsme uvedli na první a druhé straně obálky loňského ročníku Poutníka – pozn. red.).

Tak se pan biskup Podlaha dočkal na věčnosti realizace své myšlenky a největší zásluhu o to měl dr. František Nosek. K jeho cti byla v Nové Vsi postavena architektem Cuhrou krásná kaple. 

Antonín Novák

samizdat z r. 1977

(příště dokončení)