Jáchym, Radim OFM

 Asi to nejzajímavější (jediné zajímavé??), co se u nás v Liberci poslední dobou odehrálo, byla Rohožková kapitula 2005. Provinčnímu definitoriu se podařilo vybrat opravdu termín 5.- 7.6. a místo nejzajímavější, hodné výcvikovému středisku rangers: v předvečer sv. Medarda do liberecké kotliny, neuctivě zvané (sit venia verbo) „nočník Evropy“. Takže jít spát se spacáky a karimatkami k „Obrázku“ se vydali jen dva nejtvrdohlavější otužilci Jeroným a Peter, a to jen na prvou noc. Ve vyřazeném vojenském maxistanu na zahradě nabízel bratr Antonín romantické spaní marně, pouze na druhou noc se tam v zoufalství ze svého chrápajícího spolubydlícího uchýlil bratr Bonaventura a opravdu tam nalezl dobrý příchod. Zato ruprechtická fara praskala ve švech, neboť se nás sešlo suma sumarum 37 (aspoň tak zněla oficiální čísla), což je přesně 70 % z 53 pozůstalých provincie, a když odečteme bratry staré a nemocné (včetně mladých), tak to bylo opravdu maximum možného. Na uvítanou přivítal hostitel, vikář domu U sv. Damiána bratr Antonín, všechny na večeři ovarem, což bylo uznáno za hodné františkánské chudoby, a těšili se na druhý den na tradiční gulášek od kuchařek z domu U pelikána, který se pro velký úspěch opakoval ještě příští den. Bratra Radima zajímalo hlavně, zda se mu (jako místnímu) podaří být konečně seniorem kapituly, ale byl zklamán a předstižen osmdesátníky bratrem Benediktem z Prahy a bratrem Berardem z Brna.

 Liturgie vrcholila každý den eucharistií o sedmé ráno slavenou v kostele sv. Antonína Paduánského, které první den předsedal a kázal bratr ministr Jan Vianney sekundován vikářem Jeronýmem a místním kvardiánem Radimem, druhého dne senior kapituly bratr Benedikt, jenž obohatil bratry duchovním slovem, a byl po stranách podpírán provinciálem a zástupcem mladých bratří bratrem Didakem. Hlavním programem prvého dne byla přednáška Mgr. Josefa Förstera, jenž předvedl, jak z klasického filologa je možno stát se badatelem o františkánských misionářích 18. století, konkrétně o Remediu Prutkém, a místo očekávané „povinné“ diskuse došlo k vášnivým dotazům plným zájmu o misii, která vlastně nebyla misií, ale diplomatickým posláním a neskončila u mučednického kůlu, ale až v Petěrburgu, takže početní bratři vzplanuli nadšením a provincie hrozila úplným vylidněním. Když však odpoledne místo fotbalového klání s nevěřícími a večer místo jejich opékání (čti: buřtů) na táboráku (tento název jsme ekumenicky podrželi) bylo nutno zahřívat se u krbu, nadšení vychladlo, a druhý den bratři již v klidu vyslechli referát a informace bratra ministra, aby se po obědě sešli k závěrečnému Te Deum, přijali požehnání bratra ministra, povinně se nechali vyfotografovat za neustálého hádání, kdo koho zaclání a proč by se měl někdo dělat ještě menší a krčit se při zemi, a po bratrském objímání se opět rozjeli ke svým pastýřským povinnostem.

 Na chválu Boží (snad!) zachytil rukou roztřesenou

bratr Radim

Ze Zpráv z provincie 3/2005