Čech, Zdirad

22. listopadu                                     + 1895

Vincenzo a Annunziata Lilliovi z vesnice Cappadocia ve střední části abruzské provincie, které se říká Aquila, měli čtyři dcery (nejstarší se stala řeholnicí v konventu trinitářek) a v roce 1853 páté dítě, syna Salvátora. V osmnácti letech vstoupil do konventu františkánů v Ripě, po skončení noviciátu začal studovat v konventu v Castelgandolfu a pak ho, dvacetiletého, představení přeložili do kláštera v Jeruzalémě, do kustodie ve Svaté zemi. V pětadvaceti letech obdržel kněžské svěcení, mohl začít sloužit. Pokračoval ve studiu jazyků a zvyků místního domorodého obyvatelstva, poznával různá místa a různé kraje, až se dostal do hor severní Sýrie, do starobylého města Maraše. Pak se zajel podívat domů a rozloučit se s matkou a řeholními bratry v Itálii, a vrátil se a ve třiatřicátém roce svého života se stal farářem v Maraši a pečovat o křesťanské ostrůvky v islámském moři. A ať udělal co udělal dobrého pro Syřany, Turky nebo Armény, pro křesťany nebo mohamedány, vždycky se našel někdo, komu to vadilo. Poměry byly horší a horší. Když zabíjení křesťanů převzala z rukou amatérů turecká armáda, bratři z klášterů v klidnějších oblastech vzkazovali otci Salvátorovi, aby utekl. Ale utíká pravý pastýř od  svého stáda? Pak vojáci obklíčili klášter a otec Salvátor, celá léta vlídný a komunikativní, vstřícný a nekonfliktní, vyšel před dům, aby předešel svárům a vyřešil nedorozumění. Voják mu vrazil bodák do břicha. Zajetí faráře a jeho arménských druhů, starobylá, už staletí v tom kraji praktikovaná nabídka zachránit si život odřeknutím se Ježíše Krista, našeho Pána, pak další bodání a sekání, ale už jen tak nedbale, ne jako za starých časů, a pak novinka. Žádné tahání větví a stavění hranice, už je přeci devatenácté století, věk pokroku. Tak vojáci polijí mrtvé i ne úplně mrtvé benzinem a zapálí.

22. listopadu 1895 provázeli otce Salvátora Lilli do nebe arménští bratři Jean Baldji, K´adir Xodianin, Cerun K´urazi, Vardavar Dimbalac, Paul Ieremia a David a Theodor Davidovi. Protože pastýře i jeho ovečky oslavil Bůh svými zázraky, byla jejich jména z rozkazu Jana Pavla II. v roce 1982 zapsána do seznamu blahoslavených. Jeho znak a znak Jeruzalémské kustodie OFM kresbu postavy otce Salvátora provázejí.

Zdirad Čech