Barbariga, Rocco OFM

Symboly Krista ukřižovaného a eucharistického

Životopisci uvádějí, že obraz beránka připomínal Františkovi Krista obětovaného na kříži a stále přítomného v eucharistii. To je důležité uvést, neboť eucharistie byla středem celého Františkova náboženského života. Tomáš z Celana píše: „Z celého srdce a se zanícením uctíval svátost těla Páně. Velmi obdivoval ponižující se blahosklonnost a milostivou lásku. Toužil denně být přítomen mši svaté. Často přijímal tělo Páně s takovou oddaností a zbožností, že i druhé k oddanosti strhoval. Onen přesvatý děj sledoval s velikou úctou a celý se přinášel jako oběť. A když obětovaného Beránka přijímal, obětoval mu svého ducha s tím ohněm, který na oltáři jeho srdce vždy planul (2Cel 201 – FP 789).

Sv. Bonaventura uvádí téměř doslovně Celanovu zprávu a připojuje, že když František přijímal, „býval uchvácen ve vytržení mysli, aby lahodně zakoušel neposkvrněného Beránka a byl jako duchovně opojen“ (LegMai 9,2 – FP 1164).

Životopisci vyhrazují výrazy obětovaný Beránek a Beránek bez poskvrny na označení Ježíše Krista přítomného v eucharistii. Oba odkazují na některé ctnosti, které vyznačují Krista a náleží každému jeho následovníku.

Božská ekonomie

Celá božská ekonomie, jak nám byla zjevena svatými Písmy, ukazuje, že člověk může vstoupit do vztahu s Bohem jen proto, že on se zjevil a chtěl vstoupit do společenství s námi. Ze své absolutní transcendence Bůh sestoupil a stále sestupuje k nám, aby nás pozvedl k sobě. Samotné vykonávání křesťanského kultu spočívá ve vzestupném pohybu jako odpovědi na sestupný pohyb Boha vůči nám.

To je potvrzené velkými anaforami slavení eucharistie: jsou uznáním a radostným vyhlášením toho, co Bůh vykonal v dějinách spásy, které vyvrcholil smrtí a zmrtvýchvstáním Krista, který se stále zpřítomňuje pro nás ve znameních proměněného chleba a vína jako živá a slavná oběť, námi znova přinášená Bohu Otci.

Toho všeho si byl František silně vědom a vyjadřoval to ve své modlitbě převážně chválou a díky. A protože Bůh „nám učinil tak velké věci“ prostřednictvím svého Syna obětovaného na kříži, který se sám neustále podává v eucharistii, Františkovi připadalo přirozené vidět v Božím Beránkovi především nejvyšší dar Boha nám podaný, a sekundárně  přinesený námi Otci (srov. 1.Řeh 23 – FP D3-70; List kap.3 – FP 221; Chvály před hod. – FP 264-265).

Františkova nejvroucnější eucharistická zbožnost spočívala teologicky ve skutečnosti, že oběť a svátost eucharistie mu hovořily o nevýslovné lásce Otce a Syna k lidem, a zůstává stále nejúčinnějším prostředkem pro naši živou a osobní účast na lásce, kterou Kristus chová k Otci pro naši spásu ve spásné oběti. Toto František vyjadřuje, když v Parafrázi na Otče náš píše: „Chléb náš vezdejší: totiž svého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, dej nám dnes, abychom si připomínali, uctívali a chápali lásku, kterou k nám choval, a všechno to, co pro nás mluvil, vykonal a vytrpěl“ (FP 271). František vždy vidí eucharistii v kontextu celých dějin spásy, jak je zřejmé z úseku jeho Listu věřícím: „Vůlí Otce bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, kterého nám dal a který se pro nás narodil  (tj. vtělení), sebe samého obětoval prolitím vlastní krve na oltáři kříže jako oběť a obětní dar (tj. vykoupení), ne za sebe, skrze kterého všechno povstalo (tj. stvoření), ale za naše hříchy, a dal nám příklad, abychom ho následovali. Chce, abychom byli skrze něho všichni spaseni a abychom ho přijímali čistým srdcem a svatým tělem (tj. naše spása prostřednictvím eucharistie)“ (FP 184).

V eucharistickém chlebu je přítomný v celém svém tajemství Beránek Boží „jako zabitý“, který však „stál uprostřed mezi trůnem a čtyřmi starci“ (Zj 5,6), tedy jako ten, kterého Apokalypsa ztotožňuje s Kristem mrtvým a vzkříšeným, který má plnost Ducha, aby ho udílel lidem; Beránek, kterého celý dvůr nebeský opěvuje hymnem, ve kterém je shrnutých sedm božských atributů: „Hoden je Beránek, který byl zabit, aby mu byla vzdávána moc a božská důstojnost, moudrost a síla, čest, sláva i chvála (Zj 5,12; Chvály před hod. – FP 264).

Mimořádná velikost eucharistického tajemství je důvodem naléhavosti, se kterou František vyžadoval úplnou čistotu úmyslů a čistotu duše i těla, zvláště od kněží jako služebníků eucharistie; to byl také motiv jeho zcela zvláštní úcty k nim. Byl tu však také další motiv, „neboť na tomto světě nevidíme svýma očima z nejvyššího Syna Božího nic, jen tělo a krev, které oni přijímají a jen oni rozdávají jiným“ (Závěť 3 – FP 113).V Listu všem duchovním „vidět tělesně“ v tomto světě „tělo a krev Pána“ rozšiřuje František na „jména a slova, jejichž prostřednictvím jsme byli stvořeni a vykoupeni ze smrti k životu  (FP 207). Tak nám nabízí velmi bohatý pohled na eucharistické tajemství. Když tedy zmrtvýchvstalý Kristus už není viditelně přítomný „na tomto světě“, je však stále přítomný, jedinými znameními jeho současné přítomnosti, hmotně, „tělesně“ vnímatelnými, jsou materiální prvky, které jsou základem svátostného tajemství jeho těla a jeho krve, jako jsou také slova Písma. Slovo Pána a jeho dal sebe, kterým je eucharistie, jsou dvě neoddělitelné skutečnosti, které jsou v počátku naší existence (jejichž prostřednictvím jsme byli stvořeni) a naší velikonoční spásy (vykoupení ze smrti k životu).

Vidět tělesně

Výraz vidět tělesně užívá František ve svých spisech vždy ve vztahu k eucharistii. Svátostná znamení jsou však pozorovaná duchovníma očima, totiž když vidíme, že jsou nejsvětější živé a pravé tělo a krev Kristova: „Jako se ukázal svatým apoštolům ve skutečném těle, tak se nám ukazuje ve svatém chlebu; a jako oni, když se na něj dívali, viděli jen jeho tělo, ale věřili, že je Pán a Bůh (Jan 20,28), protože na něj hleděli duchovním zrakem, tak i my, když vidíme tělesným zrakem chléb a víno, hleďme a věřme, že je to jeho pravé a živé nejsvětější tělo a krev“ (Nap.1 – FP 144).

Příslovcem tělesně František dává pochopit své přesvědčení, že v eucharistii je možné vidět Pána Ježíše Krista prostřednictvím víry, a že křesťan má stále možnost spojit se s ním nejen duchovně, ale i tělesně. Pro Františka, který prožívá existenci plně mysticky eucharistickou, je důležité nejen slyšet, poslouchat, ale také vidět a dotýkat se. On zrakem víry vidí Krista, a kněz se ho dotýká a „drží ve svých rukách, přijímá srdcem i ústy a také jiným k přijímání podává Pána, který už nepřichází jako kdysi, aby zemřel, ale navěky oslaveného a vítězného, na kterého touží patřit andělé“ (List kap.2 – FP 220).

Eucharistie je pro Františka obětí a svátostí Božího Beránka. Ten, kdo ji slaví bez patřičné dispozice, „pohrdá Beránkem Božím, zneuctívá ho a pošlapává, když, jak praví apoštol, svatý chléb Kristův nerozlišuje od jiných pokrmů nebo úkonů, nebo jej nehodně přijímá, nebo, i když je hoden, přijímá jej bez pravého ducha a nedůstojně“ (List kapitule 2 – FP 219).

V eucharistii jsou spolu Beránek Boží a Duch milosti; v ní „Pán Ježíš Kristus naplní svou milostí přítomné i nepřítomné, nakolik si to zaslouží. … On působí společně a Bohem Otcem a Duchem svatým Utěšitelem“ (List kapitule 3 – FP 223). Kristovo tajemství v eucharistii chápe František ve svém trojičním základě.

Rocco Barbariga OFM

Vita minorum 6/2002

z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM