Chudé sestry sv. Kláry uvedla do Čech sv. Anežka Česká ve 13. století do kláštera „Na Františku“ v Praze, kam pak sama vstoupila a tam i zemřela. Tento klášter spolu s dalšími přetrval až do období josefinismu v 18. století, kdy byly všechny kontemplativní kláštery zrušeny. Po dvou staletích začal nový život klarisek paradoxně v době komunismu, a to tajně, na základě zvláštních dovolení z Říma, pod řízením kardinála Františka Tomáška a františkánských provinciálů, na počátku osmdesátých let 20. století v Brně. Sestry žily ve vlastním domě, ovšem v civilním zaměstnání v nemocnici sv. Anny.
Po převratu odešly v roce 1990 dvě sestry se slavnými sliby a dvě sestry s časnými sliby do kláštera v Paderbornu v Německu, aby si osvojily způsob života v kontemplativním klášteře. Tam se k nim postupně připojovaly další české a slovenské kandidátky, a to v dohodě s brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem, kterému měl být budoucí klášter v Brně právně podřízen. Současně začalo úsilí o přípravu budovy nového kláštera. Řešení se našlo zakoupením pozemku v Soběšicích, obci připojené k Velkému Brnu, která neměla svůj kostel a kam bratři františkáni dojížděli z Brna slavit nedělní bohoslužbu v sále kulturního domu.
Dne 15. října 1994 přesídlily české a slovenské klarisky pod vedením představené zakládajícího kláštera Sr. M. Thomy Wüpping z Paderbornu prozatím do domu zapůjčeného jim sestrami boromejkami v Brně. Nový klášter S. Maria Immaculata byl vybudován během následujících tří let, o slavnosti Všech svatých 1997 jej brněnský biskup Vojtěch Cikrle slavnostně posvětil a Chudé sestry mohly v něm od tohoto dne žít podle původní řehole sv. Kláry. V současné době je v něm 10 českých a slovenských sester zatím stále jako fundace (založení) kláštera v Paderbornu, připravují se však již na osamostatnění.
Budova má 18 cel v klauzuře pro sestry, kromě toho pět místností při vrátnici pro hosty, které využívají zejména sestry různých kongregací k pobytu na zotavenou a soustředění. Kaple má vedle ústředního presbytáře se svatostánkem chór pro klauzurní sestry a samostatnou část pro věřící se 72 místy k sezení, která slouží jako filiální kostel pro obec. Kromě toho je v budově i prostor pro katecheze. Vedle domácích prací - včetně velké zahrady za klášterem - sestry zhotovují umělecká paramenta, a sotva stačí poptávce. Prioritou jsou ovšem hodiny modlitby a liturgie, neboť k tomu byly Bohem povolány: „Jemu patří chvála, dík a čest na věky. Amen.“