Müller, Miloslav OFS

Jako další kamínek k sestavení obrazu života našeho bratra dr. Františka Noska zařazujeme vzpomínku dr. Josefa Jakeše, pozdějšího místopředsedy ústředí katolického studentstva československého. Vyprávění dává nahlédnout, že Nosek nezůstával za svým pracovním stolem nebo na svém místě ve sněmovně, ale jak mohl, jezdil po městech a vesnicích. Přednášky bratra Noska, o kterých se tu píše, se konaly kolem roku 1928.

„V mém rodném městě, Českém Krumlově, byl za mého dětství prelátem P. ThDr. Ladislav Dvořák, kněz učený a moudrý a opravdový vlastenec. Za Rakouska byl po 20 let císařským dvorním kaplanem a býval nazýván „českým konzulem“ u císařského dvora ve Vídni. To, že císař dal českým politikům, odsouzeným v době 1. světové války k smrti, milost, bylo v neposlední řadě zásluhou jeho přímluv. Byl muž činu a věděl, kdy a jak je třeba pomoci. Jeho pastýřská horlivost těžce nesla, že v duchu oficiálního protikatolického boje nikdo z českých - Český Krumlov byl tehdy ze 3/4 poněmčený - státních zaměstnanců a tzv. „inteligence“ nechodil do kostela a mnozí, hlavně učitelé, měli pro katolíky leda posměšky a pro jejich děti ústrky.

            Zve tedy dvakrát k přednáškám Dr. Noska. A on opravdu přijíždí. Pan doktor, aktivní ministr poprvé v historii města, právě k těm malým a zakřikovaným. Musíme si uvědomit, že v té době byl na malém městě akademický titul velmi respektovaný a ministr byl pro obyčejné lidi cosi napůl nadpřirozeného. A tento muž podvakrát zasedl mezi ně v setmělém sále ke stolku s malou lampičkou a příjemným hlasem komentuje světelné obrazy, které se ve skioptikonu mění vždy, když on klapne plechovou žabkou. Jednou jim dává naději historií svatého Františka z Assisi, podruhé jim ukazuje slávu a velikost Církve, jak se projevila na světovém eucharistickém kongresu v Chicagu. Poznávají, že nejsou sami, že za nimi jsou zástupy svatých a s  nimi celá světová Církev. Bratr ministr - a oni vědí, že opravdu bratr - je o tom přesvědčil.

            Byl jsem tehdy chlapec kolem deseti, zůstaly zážitky v paměti. Teprve později jsem ocenil obětavost Dr. Noska. Přijel z Prahy vlakem 200 km. Ještě větší byla oběť při návratu. Vlak, který měl v Českých Budějovicích připojení na pražský rychlík, vyjížděl z Českého Krumlova před pátou ranní a z prelatury na nádraží je přes 2 km, a to převážně do kopce. Možná, že dal P. prelát dovézt pane ministra kočárem, ale cesta trvala nejméně půl hodiny. Protože přednášky byly v neděli večer, začínal pracovní den Dr. Noska vlastně hluboko v noci. K rozmnožení slávy Eucharistie a ke cti svatého otce Františka.“

            Tolik jedna vzpomínka na bratra Noska. Připojíme ještě několik slov z dopisu dr. Jakeše. S velkým zájmem četl stati v Poutníku, kde od ledna do října 2005 vycházely na pokračování vzpomínky prof. Antonína Nováka. Píše: „Znovu přede mnou defilovali lidé, s nimiž jsem se v mládí ... stýkal a jimž vděčím za mnohé. Ať už to byli bratři Dr.Josef a prof. Antonín Novákovi, nebo můj vzácný dobrý přítel Jan Janoušek...“ O Noskovi pak dodává:

„ je i pro mne ideálem křesťanského politika a ještě více opravdového křesťanského laika. Pokud jsem mohl, jezdíval jsem do Poříčí na pouť k hrobu tohoto velikána českého katolicismu, jenž těžko kdy najde následovníka...“

                                                                                              Miloslav Müller OFS

Text pod foto: Ministr pošt dr. Nosek a gen. řed. Dr. M. Fatka v expozici firmy Telefunken - Přelouč na radiotrhu (1927). Snímek je převzat ze sbírek České pošty s.p., Poštovního muzea, Praha

Foto z disku č. 2455