Čech, Zdirad

16. března                                                  + 1282

Blahoslavený Torellus (Viktorell) se narodil v toskánském městečku Poppi (v diecézi Forlí) a od rodičů byl vychován ve zbožnosti. Jako mladík ale trochu zlobil a dával přednost veselému životu – až do jednoho plesu. Tenkrát, už pěkně pozdě k ránu, uslyšel přes hudbu a hluk tanečníků trojí zakokrhání kohouta. Utekl z tanečního sálu do kláštera benediktinů vallombrosiánské kongregace. Tam dokončil své obrácení a doplnil vzdělání, ale zůstat v klášteře jako mnich nechtěl. Přijal řeholi Třetího řádu sv. Otce Františka a odešel do místa zvaného Avellanto a tam zůstal jako poustevník. Žil v pokání, modlitbách a rozjímání pod Boží ochranou, nemoci mu neuškodily, vlci se vyhýbali jemu i širokému okolí, venkované, jejichž mrtvé vyprovázel zvoněním, ho měli v úctě. Když dosáhl osmdesátého roku života (z toho šedesát let v poustevně), odešel ještě jednou do kláštera, uspořádal své poslední věci, vyprosil si hrob v klášterním kostele sv. Fidelia a vrátil se do poustevny, doprovázen díky opatově laskavé pozornosti sloužícím bratrem Petrem. Ten zakrátko oznámil v klášteře Torellovu smrt a vyprosil si, aby mohl převzít poustevnu i zvoničku.

Hrob bratra Torella se stal místem zázraků – tak významným, že ještě po dvou stech letech se přeli františkáni s vallombrosiány o jeho ostatky. Že přijal jejich řeholi, tak by měl ležet v jejich kostele. Ne, říkali mniši, v našem chtěl být pohřben, leží v něm a zůstane, kde je. A zůstal. Zůstala i úcta, tak mohl papež Benedikt XIV. schválit a povolit úctu v obou řádech i diecézi a dal Torellovo jméno připsat do seznamu blahoslavených.

Kresbu postavy blaženého poustevníka provázejí znaky městečka Poppi, benediktinské kongregace vallombrosiánů a papeže Benedikta XIV.

Zdirad Čech