Aufderbeck, Hugo

 Chtěl bych vám dnes připomenout tři modlitby. Všechny jsou z cizích jazyků a tvoří je jediné slovo. Všechna tato tři slova znáte už od dětství. Znějí: Miserere - Amen - Aleluja. Každé z těchto slov je samo o sobě modlitbou, vždy pro určité každodenní situace, vhodné pro všední použití.

 Miserere - Smiluj se! Setkáváme se s tímto Miserere v Kyrie (Pane, smiluj se!), v Sláva na výsostech Bohu, v Beránku Boží, v žalmech, např. 51(50) (Smiluj se nade mnou, Bože). Miserere je modlitba pro naši „mizérii“. Zažíváme ji často. Tíží nás nemoc, bolest srdce, vina a hřích. V každé úzkosti a nouzi vychází samovolně z našich rtů. Miserere, Domine - Smiluj se, Pane!

 Miserere je volání k Bohu záchrany v každé nouzi. Vždy smíme vzývat Boží milosrdenství. Tak můžeme být radostní v každém zármutku. „Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás“ (2Kor 1,3-4).

 Amen - Říká se, že je to nejrozšířenější a nejčastěji používané slovo na světě. Znají je Židé, moslimové a všichni křesťané. Toto slovo pochází z hebrejského kořene. Amen znamená: Jistě! Opravdu! Určitě! Ano, tak ať to je! Tak je to!

 Amen je klíč, kterým můžeme znovu naladit své srdce. Nelibostí, zlobou a hněvem se naše srdce snadno rozladí. Z rozladěného srdce však nevychází žádná libě znějící píseň, žádné dobře působící slovo. Jsou v něm falešné tóny, pronikavé a bručivé. Na drobné každodenní nesoulady mezi námi a Bohem potřebujeme mít příruční klíč, jímž bychom mohli opět rychle naladit struny srdce. Tímto klíčem je Amen: ano, Otče! Je to stručná, avšak velice nápomocná a účinná modlitba.

 Aleluja - Máme rádi tento jásavý výkřik. Když horolezec po namáhavém výstupu dospěje za slunečního světla na vrcholek, zahaleká. Aleluja je jako nebeské halekání; je to zpěv andělů v Apokalypse, poslední knize Písma. Nádhernou melodií zaznívá ve sváteční dny, zejména o velikonoční noci. Církev je zpívá stále znova. Doslova znamená: Chvalte Jahve!

 Co je základním tónem našeho života? Je to naříkavý tón plaček, anebo jásavý tón andělů? V podstatě záleží na tom, zda se nejdříve díváme na to, co máme, nebo na to, co nám chybí. Zda nejdříve zaměříme pohled na dobré stránky svých bližních, anebo na jejich selhání. Zda nejdříve pozorujeme dobré plody pokoncilní obnovy, anebo chyby ve vývoji. Zda věnujeme více důvěru Božím příslibům, anebo předpovědím škarohlídů.

 Církev neunaví poukazovat nám stále na Boží dary a přísliby.

 Máme stále a všude děkovat Bohu, dárci všech darů, a ne stále a nade vším naříkat. Reptání a naříkání je dědičná chyba Božího lidu. V dějinách Božího lidu jsou celá období nářku, období obtíží. Bůh nemá rád reptání svého lidu. O velikonoční noci ohlašuje jáhen obci věřících: „Zvěstuji vám velikonoční radost: Aleluja!“ Potom je zpívá střídavě s věřícími. Zpívejme je spolu! Velebným Aleluja obraťme svou tvář s vděčností a radostí k všemocnému a dobrotivému Bohu.

 Tři slova: Miserere - Amen - Aleluja.

 Tři modlitby: každá pro určitou situaci. S pohledem na své utrpení modleme se Miserere. Uklidněme své srdce s Amen. Se zážitkem spásy zpívejme Aleluja.

 Hugo Aufderbeck, erfurtský biskup (+ 1981)

 Briefe, auf  die du wartest

 z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM