Fonzo, Lorenzo OFMConv.
Svatý František jednou bratru Ovečce přikázal,
totiž bratru Lvovi, kterého tak nazýval,
by mu na kraji lesa jídlo připravil.
A když chtěl se pustit do jídla,
v houští začal slavík pět.
Tu blažený František řekl bratru Ovečce:
„Hleď, bratře, slavík nás svým zpěvem k chvále Stvořitele zve.
Pojďme tedy a chvalme Boha spolu s ním!“
I řekl bratru Ovečce, by zpíval,
leč odvětil mu on: „Otče, nemám dobrý hlas,
však ty hlas dobrý máš i jiné, co je třeba,
bys se slavíkem pěl.“
Když tedy zpívat začal František blažený,
slavík se odmlčel.
Pak znovu začal slavík
a mlčel blažený František.
Když opět slavík umlknul,
blažený František verš svůj zazpíval.
A tak odpovídal jeden druhému.
A jásotem tím strávili den až k večeru.
V tom zpěvu pak blažený František
dobrořečil Bohu a ve všech ho tvorech chválil.
Když tedy nastal večer, řek´ blažený František
bratru Ovečce:
„Přiznávám, že překonal mne slavík v Božích chválách.
Pusťme se tedy do jídla.“
Když pak jísti začali,
Slavík slét´ na ruku blaženého Františka.
I řekl světec: „Dejme mu najíst,
bratře Ovečko,
vždyť si to víc zaslouží než já.“
Když se najedl,
světec mu požehnal, a on se od nich vzdálil.
Lorenzo Fonzo OFMConv.
Il santo 43/2003, Padova
z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM