Janáčková, Marie Magdaléna OFS

Nejčastějším obrazem, který Ježíš používal během svého veřejného působení, je obraz svatební hostiny. V současné době kulturních změn je čím dál méně kněží, nebo dokonce někde nejsou vůbec. Možná, že nám Bůh chce něco říci skrze současný nedostatek kněží. Možná, že vyzývá svou církev, aby znovu posvětila domovy, kde hostině předsedají rodiče. Je možné, potřebujeme objevit svatost přirozené rodiny jako základního článku společnosti, aby naši otcové poznali kněžství svého otcovství a naše matky kněžství svého mateřství. Slovo kněžství totiž znamená někoho, kdo ukazuje spojení mezi transcendentním světem a světem naším. Všichni křesťané jsou křtem povoláni jako „kněží, proroci a králové“, ale ve skutečnosti jsme spíše přiváděni do církve než ke každodennímu duchovnímu životu. Je to záměna dopravního prostředku za cestu nebo jídelníčku za jídlo. Mnoho křesťanských a katolických matek a otců na svoji úlohu duchovního vedení rezignovalo a předalo ji hierarchickému kněžství. Většina velkých židovských rituálů se neslaví v synagoze nebo chrámu, ale doma, kolem rodinného stolu. Matka a otec mají při této hostině jasnou úlohu kněží. Posvátné se nachází v domácím a všedním světě. Staleté úsilí církevní hierarchie přivedlo náboženství na takovou úroveň organizovanosti, že se stalo pro většinu lidí anonymní, neosobní, nevysvětlitelné a tím také neúčinné. Velká část věřících si přeje, „jen aby je všichni nechali na pokoji.“

Je třeba vrátit náboženství do obyčejného prostředí našich domovů a obnovit historickou roli duchovního vůdcovství muže, otce a rodičů. Je třeba v našich domovech podpořit role duchovních matek a duchovních otců. Klasická slavnostní liturgie v katedrále bude mít vždycky své místo, ale slavení se může ubírat dvojím směrem, nejen nádherná hostina, ale současně rodinná sešlost u stolu, která se koná každý den nebo týden. Znovu se vrátit k posvátnému charakteru rodinného stolování. Krátká, jednoduchá modlitba před jídlem, možná občas krátké čtení, možná rozhovor na konkrétní téma – prakticky cokoliv, kde se otec a matka ujmou svých rolí moudrých rádců, průvodců, duchovních vůdců rodin, se promění v rodinný rituál. Rituál vytvořený rodinou je klíčem ke znovuposvěcení domova. Soudržnost kultury i společnosti se odvíjí od základního článku, od rodiny. Plný a plodný život duchovní rodiny vychází z pravdivé a plné evangelizace rodiny přirozené.

Potřebujeme znovu objevit eucharistii, potřebujeme znovu objevit naše rodinné stolování jako hostinu Boží štědrosti, abychom uviděli, že hmotný svět může být vhodným znamením světa duchovního. Potřebujeme prostřednictvím obyčejných věcí, jako je chléb a víno, a obvyklých událostí, jako je společné jídlo rodiny, objevit znamení duchovního světa a poznat svátostnou podstatu skutečnosti kněžských svátostí. K tomu nás Bůh zve.

 Marie Magdaléna Janáčková OFS

 

 z přednášky na formačním semináři SFŘ v roce 2005

 (redakčně zkráceno)