Musím Ti napsat, abys věděl, co pro mne znamenáš. Včera jsem Tě pozoroval, jak rozmlouváš se svými přáteli. Celý den jsem čekal, kdy budeš rozmlouvat se mnou.

Na sklonku dne po západu slunce jsem Ti poslal osvěžující vánek a čekal jsem. Nepřišel jsi. Velmi mne to rmoutilo, ale neotřáslo to mou láskou k Tobě, protože jsem Tvůj přítel.

Když jsem Tě minulé noci pozoroval spícího, rozlil jsem po Tvé tváři měsíční světlo. Čekal jsem až do rána, abychom si spolu porozprávěli. Měl jsem pro Tebe mnoho dárků.

Ale když ses probudil, pospíchal jsi do práce... Moje slzy se mísily s dešťovými kapkami...

Kdybys mne chtěl jen vyslechnout: Mám Tě rád. Pokouším se Ti to říci modrou oblohou, kobercem zelených trav, šepotem listí stromů, zářivými barvami květů. Horské potůčky hovoří o mé lásce k Tobě, i ptáci o ní zpívají.

Moje láska k Tobě je hluboká, hlubší než moře a větší než tíseň Tvého srdce.

Ptej se mne! Předkládej mi své prosby! Hovoř se mnou! Prosím, nezapomínej na mne! Mám Ti toho tolik co povědět, a chtěl bych se s Tebou o tak mnohé rozdělit. Ale nechci se Ti vnucovat. Rozhodni se sám! Daroval jsem Ti svobodnou vůli a plně ji respektuji.

Vyvolil jsem si Tě, ale budu čekat, protože Tě mám rád.

Tvůj přítel JEŽÍŠ