Říský, Bernard OFM

Františkovi se rozbily sny o rytířství, realizovaném na válečném poli. Hledal, jak a čím by vyplnil tuto prázdnotu, protože bez velkého ideálu nemohl žít.  Hledal nový ideál, který by naplnil touhu jeho rytířské duše. Pán ho konfrontoval s otázkou: Komu je lepší sloužit - služebníku nebo pánu?

Tato Pánova otázka byla odpovědí na Františkovu velkodušnost, která ho přiměla vyměnit si svou skvělou výstroj s chudým rytířem. František si na ni odpověděl pravdivě a upřímně - což zcela změnilo jeho životní směr.

Vrátil se domů a v modlitbě a v samotě hledal své řešení - jak sloužit Pánu. Hledá s vášnivostí svého mládí Boží vůli. Hledá svého Pána v Římě mezi žebráky, veden vírou překoná svou hrůzu a políbí v malomocném Krista, vezme doma látky a prodá je i s koněm, aby získal peníze na opravu kostelíka San Damiano. Zříká se svého otce i veškerého zabezpečení, aby měl jen Otce nebeského. Nechce mít naprosto nic - a biskup-církev zakrývá jeho nahotu svým pláštěm. Nenachází své místo ani v klášteře u benediktinů.

Když opravuje vlastníma rukama kostelík Panny Marie Andělské, dotkla se ho milost skrze slovo evangelia (Lk 9,3): Nic si neberte na cestu - ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze - a poslal je hlásat Boží království.

A tak František šel hlásat radostnou zvěst lidem. Jeho nadšení pro Boha oslovilo Bernarda z Quintavalle, takže se rozhodl žít jako František. Když se šli otázat Pána - skrze evangelium - co od nich žádá, přidružil se k nim i Bernardův přítel Petr z Catany. Pán jim dal jasnou odpověď Mt l9,2l - prodej svůj majetek a dej to chudým...Lk 9,3 - nic si neberte na cestu...Lk 9,23 - zřekni se sám sebe...Tak zjevil Pán skrze evangelium těmto třem prvním bratřím, co od nich žádá. Evangelium se stalo Františkovi jeho životní cestou. Evangelium je pro Františka knihou Života. Život je cestou, po níž ho vede Pán slovem Života k sobě, k Životu.

František se snaží splnit každý pokyn svého Pána, vyslovený v evangeliu. Stává se jeho učedníkem, pak jeho přítelem, který ví (Jan 15,15), aby se nakonec stal pravým obrazem svého Pána, který stvrdil jeho autenticitu vtisknutím svých ran Františkovu tělu.

Jako Františkovi se stalo evangelium cestou a životem, tak chtěl, aby i jeho synové ho po této cestě následovali. Proto když byl přinucen sepsat řeholi nového bratrstva, použil jen slov evangelia.  Když to nebylo uznáno za dostatečné, musel svá pravidla sice  konkretizovat, ale své základní myšlenky se nevzdal: Řehole a život menších bratří je zachovávat evangelium.

Pro Františka to znamenalo stálý a láskyplný styk s Pánem v evangeliu a stálou ochotu a pohotovost následovat jeho výchovu a vedení - skrze kontemplaci, která přivede bratry k ustavičné modlitbě (Lk 18,1), pokud budou velkodušní a neodmítnou Pánu nic z toho, oč je požádá v intimních chvílích komunikace - sdílení lásky. Láska má totiž vždy požadavky na milovaného, protože jí záleží na jeho růstu - přetváří ho totiž k svému obrazu. Každým splněným požadavkem Lásky v nás láska roste a tím i její - naše otevřenost vůči všemu a všem, protože všude vnímáme přítomnost Lásky, což je pramenem překypující a neutuchající RADOSTI.

Bernard Říský OFM