Jáchym, Radim OFM
Po léta mě dráždilo vytrvalé označování sv. Františka za "Chudáčka z Assisi". Italské "Poverello" je něžné, italština vůbec má nepřeberné bohatství způsobů, jak vytvářet zdrobněliny i zvětšeniny (např. Bernardone = velký Bernard), avšak čeština nemá odpovídající možnosti překladu; sám překládám "Chudičký", vím však, že sotva se to ujme. Nesnáším ale "Chudáčka", neboť tento výraz má v češtině zlehčující význam, který Františkovi nepřísluší. Dlouho jsem si s touto otázkou nevěděl rady, až jsem objevil u Johannese J rgensena důležitou stopu, odkud se "Poverello" do františkánské literatury dostal.
Ve své Poutníkově knize z františkánské Italie (české vydání Vinice Páně
Jörgensen ve své Poutníkově knize vlastně doslovně jde ve stopách Sabatierových, který je jeho starším současníkem, avšak na více místech se s ním kriticky vypořádává. Sám o něm říká v II. kapitole své knihy: "Tento bývalý reformovaný duchovní a nyní církevní dějepisec v duchu Renanovu vytvořil novou epochu svou knihou o svatém Františkovi. Směle možno říci, že znova vzbudil zájem velikého kulturního světa o svatého Františka, nejprve svým Životem svatého Františka a potom svými výbornými vydáními řady starých františkánských spisů, jakož i tím, že dal popud nemalému počtu mladších učenců [...], aby studovali otázku františkánskou."
Sabatier má skutečně ve studiu františkánských pramenů podobný význam jako Renan v otázce života Ježíšova: dal podnět, s kterým se pak museli katoličtí odborníci vypořádat, a tím nepřímo má zásluhu o naše prohloubení znalostí o Františkovi. Herderův Lexikon für Theologie und Kirche o něm uvádí m.j.: "Paul Sabatier (1858-1928), protestantský církevní dějepisec, studoval medicínu, pak teologii pod silným vlivem Renanovým, byl 1885 až asi 1890 pastorem, potom žil z velké části v Assisi. Za svou spisovatelskou slávu vděčí z velké části svému Vie de S. Francois d\'Assise (1894), který se dočkal na 50 vydání a mnoha překladů, přišel však na církevní index (!). Podnětná, třebas v mnohém odmítnuta byla jeho vydání pramenů: Zrcadlo dokonalosti a dalších. Pro jeho osobní postoj je příznačný jeho výrok: »Mé srdce je katolické, můj rozum racionalistický.«"
Když toto všechno víme a zvážíme, můžeme se výrazu Poverello podívat blíže na zub. Především, v našem patrně nejlepším italsko-českém (středním) slovníku J. Rosendorfského se tento výraz nevyskytuje, ač v něm nacházíme výrazy poveraccio, poveretto, poverino prakticky se stejným významem; to sice neznamená, že by v italštině neexistoval, určitě však nepatří mezi běžné. V italském vydání "Pramenů" Fonti francescane v indexu se uvádí použití tohoto výrazu na 21 místech v nejrůznějších souvislostech a pro různé osoby, velmi často v ženském rodu. úplný výčet by byl velmi zajímavý a poučný, přesáhl by však účel tohoto příspěvku, proto uvedu jen několik příkladů. František sám jej používal o druhých, nejen o bratřích, dokonce o Matce Boží. Angelo Clareno mluví o popolo poverello. Často jej používá sv. Klára, i o sobě, např. ve 4. listu sv. Anežce nazývá sebe tua madre poverella. Naproti tomu je tento výraz poměrně zřídka použit přímo o Františkovi: Bonaventura ho nazývá il poverello di Cristo, jednou prostě poverello, a v souvislosti se sv. Klárou figlia del padre San Francesco, poverello. Příslušný latinský (původní!) výraz je pauperculus, výjimečně pauper.
Když pominu v Pravidlech pro život v poustevnách možnost "synů" vyprosit si od "matek" almužnu come dei poverelli (latinsky: sicut parvuli pauperes), pak jediné místo ve vlastních Františkových spisech, kde František tento výraz vztahuje výslovně sám na sebe a z kterého také Sabatier vychází, je v jeho Odkazu (Závěti), když František v čl. 11 říká, že toto není jiná řehole, ale jen jeho napomenutí a odkaz, který io frate Francesco poverello zanechávám. Nejpřekvapivější ovšem je, že latinský originál zní: ego frater Franciscus parvulus (proto máme český překlad já, maličký [a ne chudičký] bratr František). Tentýž výraz použije František ještě jednou v samém závěru Odkazu: Ego frater Franciscus parvulus, kde však je do italštiny přeložen přesněji: io, frate Francesco, il pi piccolo dei frati.
Nemáme tedy podle latinského originálu jediné místo, kde by František sám o sobě použil výraz pauperculus = poverello, neboť uvedené místo v Odkaze je pouze volným a nepřesným překladem do italštiny. Kromě toho všechna místa, kde se výraz poverello či poverella (včetně původního latinského pauperculus) vyskytuje, mají význam adjektiva a ne substantiva (a také proto se těžko překládají do češtiny). Je tedy poverello Francesco, chudičký František, případně těžko přeložitelné "il" Poverello = "ten" chudý, ne však substantivum Poverello ve významu Chudáček.
Buďme tedy vděčni Paulu Sabatierovi za zvýraznění onoho něžného Poverello, používejme je však bez přehánění v jeho původním významu adjektiva a zejména v českém překladu opatrně jako chudičký František a ne Chudáček.
Radim Jáchym OFM