Paďour, Jiří OFMCap.
Dne 15. února, v den připomínky umučení čtrnácti františkánů, celebroval mši svatou v kostele Panny Marie Sněžné v Praze biskup Jiří Paďaur OFMCap. Ve své homilii připomněl: „Když myslíme na čtrnáct mučedníků, kteří tady prožívali svůj běžný řeholní život a byli překvapeni až k smrti, máme před sebou naše bratry, i když byli převážně cizinci. Přišli sem, vytvářeli novou komunitu, která však byla úplně vyhlazena. Stojíme tu po necelých čtyřech stech letech a svou vnitřní schopností chceme nahlížet do této situace. Ne proto, abychom se bavili tímto dramatem, ale proto, že jako církev na ně vzpomínáme, že jako společenství lidí 20. století na těchto místech stojíme se svým osudem. Se svým zasvěcením, někteří křestním, ale bratři františkáni stejným řeholním zasvěcením, jaké měli oni. A zdá se nám, že všechny tyto dramatické události, které se zde odehrály, nebyly marné a nesmí být marné ani pro nás. Ve své víře se přiřazujeme k těmto lidem, kteří byli napadeni a zasaženi v nejrůznějších okolnostech svého denního programu a stali se cenou divné lidské síly, která je bezectná.
Stát na místě, kde se stala čtrnáctinásobná vražda, je jeden z dalších symbolů. Znamená, že se musíme přiřazovat ke Kristu, kterého zde mám liturgicky před očima v tomto kříži. Naše životní praxe nás poučuje, že je k tomu potřeba skutečně vnitřní síly, které se odedávna v církvi říká virtus - ctnost.
Ať je v nás při myšlenkách na tyto mučedníky touha po trpělivosti. Nenápadné a stálé trpělivosti. Slovo trpělivost souvisí se slovem trpěti. S tím musíme počítat. To je ona uzdravující, spásná moc, kterou sami díky Bohu prožíváme a kterou můžeme posloužit těm, kteří nás chtějí rozeštvat, kteří jsou bezohlední a bezectní. Je třeba to unést, podívat se jim statečně do očí a s Ježíšem tyto věci proměnit. To je nám dáno do této doby. Bez toho se svět řítí do něčeho, co je „jako řvoucí lev, který hledá, koho by pohltil“. My se mu můžeme postavit ne nějakým ostentativním způsobem, ale skutečně hluboce důvěrným, důvěřivým, pokojným, smysluplným přilnutím ke Kristu. Tak by se dalo říci: Tehdy je Kristus na naší straně. Správně vyjádřeno: Tehdy jsme my na jeho straně.