Flood, David OFM
Napomenutí VI.: Poselství a hlasatel
Bratři, pozorujme všichni dobrého pastýře, který podstoupil utrpení kříže, aby zachránil své ovce. Ovce Páně ho následovaly v utrpení a pronásledování, v hladu a žízni, v nemoci a pokušení a ve všem ostatním a dostaly za to všechno od Pána věčný život. Proto je velkou hanbou pro nás, Boží služebníky, že svatí vykonali velké činy a my chceme získat čest a slávu jen tím, že o nich vypravujeme a kážeme.
František se snažil šířit tato slova mezi svými bratry z dobrého a zřetelného důvodu. Mnozí bratři zanechali práce a služby prvých let. Stále četnější vystupovali na kazatelny kostelů, aby kázali, místo aby opustili bezpečí městských hradeb a snažili se sloužit ubohým a opuštěným ve špitálech. Tři činitele podporovaly toto zaměření na kázání. Františkánské hnutí získalo autoritu mezi věřícími, a mnozí chtěli následovat františkánský příklad jako vzor pro vlastní křesťanský život. "Bratři dobří," žádali věřící, "naučte nás cestě křesťanského života." V důsledku toho bratrské společenství začalo přitahovat učené duchovní, kteří příliš snadno pocítili sympatie pro takovou úlohu. Naslouchali takovým slovům od věřících jako svému jedinému existenciálnímu smyslu. Ostatně, změna náležela do širšího jevu: bratrské společenství se začalo měnit ze sociálního hlediska: od kontestující skupiny, ke které patřilo (spolu s Ježíšem chudým a pokorným), ke společnosti, která se těšila náklonnosti veřejných činitelů (kteří ji chtěli využít). Nebudeme se pouštět do historie, v níž se Napomenutí odehrává. František se snaží objasnit podstatu křesťanského života, a to je to, co chceme objevit. Jistě, toto spojení bylo typické pro prvá léta františkánství. Bratři usilovně pracovali na formulaci platného a úplného vyjádření svého způsobu myšlení a své úlohy. Potom se o plody rádi dělili s ostatními. Říkali: "Pokoj", a objasňovali cesty pokoje. František obzvlášť hořel touhou odevzdávat druhým nesmírnou radost z cesty, která se stala službou a modlitbou. Tu máme ohnisko: bratři kritizovaní v Napomenutí poučovali věřící o společenské morálce (za podpory veřejných činitelů), místo aby se s ostatními sdíleli o radostnou zvěst, jak jde světem. To je to, co věřící ve skutečnosti chtěli vědět. Jak funguje svět? Jak dát všem účast na jeho dobrodiních? A jak se já zařadím do tohoto procesu vývoje? Když František a jeho první druhové začínali, pracovali. Pracovali na polích, v dílnách, ve špitálech, mezi malomocnými. Pracovali, aby si vydělali na živobytí, aby nesli s druhými jejich tíž života, aby se zapojili do činnosti, aby uspořádali svůj každodenní život. Pracovali, neboť to je způsob, kterým my lidé udržujeme svět, a je to způsob, kterým rádi vyplňujeme náš čas. Proto stavíme cesty, abychom se mohli pohybovat a cestovat, proto budujeme školy, abychom se učili, a proto stanovíme pravidla, podle kterých je třeba žít. Hmotný a společenský svět, v němž žijeme a pohybujeme se, je výsledkem usilovné práce. František a jeho bratři se zapojovali do této důležité úlohy. Nazývali se "služebníky Páně" v onom činném kontextu, a ne v kontextu náboženských ideálů. Pracovali z velikého důvodu: pro počestný život v Boží přítomnosti v obdivuhodném světě. A protože se účastnili tohoto procesu rozvoje, neváhali vyslovit svůj názor na osud světa, který chtěli budovat a v něm se pohybovat. Neváhali objasňovat, kdo by měl mít prospěch z plodu lidské práce. Měli na mysli svět, který nebyl světem bohatých měšťáků a mocipánů Assisi. V uplynulých měsících, když jsme my františkáni rozvažovali a mluvili o Kláře z Assisi při oslavě jejího jubilea, všiml jsem si, jak se Klára neustále zaměstnávala.
Františkánská práce zahrnuje dva rozměry, činný a spekulativní. Rádi se účastníme vytváření různých systémů služby a rozvoje. Snažíme se stále, aby celý systém "společnosti" se stával opravdu lidštějším.
VITA MINORUM 4/1995
David Flood
Z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM