Čech, Zdirad

+ 1231, svátek 13. 6.

Když ještě nebyly vynalezeny osvícenství, ekumenismus a indiferentismus, přel se jeden bludař v    Toulouse se svatým Antonínem o přítomnosti Páně v Nejsvětější  svátosti. Odmítal v ni uvěřit, dožadoval se zázraku, který by ji dokázal. A tak si vymyslel lišácký plán. Tři dny mořil svého mezka hladem,  pak nastražil otep sena a ošatku ovsa, a stranou stál sv. Antonín s proměněnou hostií. Nerozumné zvíře zahanbilo rozumářského bludaře a místo aby se dalo do krmení, klanělo se před svatým mužem se svatých chlebem. To ale není ten pravý zázrak, jakkoliv je to podivuhodné. Zázrak je, že bludař se obrátil.

 Kresbu světce (který káže  rybám na pobřeží u Rimini, když ho tamní obyvatelé nechtěli slyšet) provázejí znaky Lisabonu, kde se narodil, Padovy, kde jsou jeho ostatky, papeže Řehoře IX., který ho prohlásil za svatého už jeden rok po smrti, a znamení řádu  augustiniánů, v jehož domě začínal svůj řeholní život, a znamení menších bratří, ke kterým přestoupil pohnut osudem řádových prvomučedníků a zaujat řádovou spiritualitou.

Zdirad Čech