Schalück, Hermann OFM

 O cestě ministra do Zairu

 Od Tibery ke Kongu

 Po Porciunkulové slavnosti 1996 spěchal bratr Hermann spolu s bratrem Petrem z Říma na Tibeře přímo do Kinshasy na řece Kongu. Měl v úmyslu konečně navštívit bratry a sestry v Zairu. Tak se dostali do Bukavu a Gomy na jezeře Kivu, na hranicích s Rwandou, kde je na planině vidět roztroušené bílé stany uprchlíků; do Mbuyi-Mayi, kde se těží rudy a diamanty a kde na pahorku za městem má svá skromná sídla několik větví františkánské rodiny; do Lubumbashi v dřívější Katanze; v malém letadle adventistického misionáře, který se před startem se svými cestujícími pomodlil, do Kaminy, kde před 70 léty začali evangelizaci bratři z Flander, a odtud dále v témže letadle do Kolwezi; nakonec jeli návštěvníci autem do Lubumbashi a odtud vzdušnou cestou zpět do Kinshasy. Všude byli přijímáni slovy afrického pohostinství: "Host je jako oblak: Třebaže rychle přejde, je Božím požehnáním, neboť nepřejde, aniž by svlažil naši vyprahlou zemi."

 Bratři a sestry lidu

 V Lubumbashi složilo 12 noviců z domu v Lukafu své první sliby do rukou ministra za radostného křiku a zvuku tam-tamů Božího lidu. Při eucharistické slavnosti v předvečer oslavy svaté Kláry pod obrovským mangovníkem v zahradě Chudých paní v Mbuyi-Mayi předali mu členové "Sekulárního bratrského společenství" tři věci: Především "kiombo", odlitek ze železa, který tradičně sloužil jako platební prostředek při nákupu otroků a jako věno při svatbě; dále "kapudi", jakousi trylkovací píšťalu, kterou byl ohlašován příchod kmenového náčelníka do vesnice, jakož i začátek a konec lovu; a konečně dřevěný pohár na pití, který kdysi patřil náčelníkovi. V kostele v Kamině jeden starý katechista vystavil portrét ministra, který namaloval podle fotografie, a předal jej hostu jako dar. Na tomto obraze se ministr ke svému údivu stal Afričanem.

 V Kolwezi, kde ve vnitřním dvoře společenství se vedle sebe procházeli osel, kozorožec a marabu, složilo šest mladých bratří slavné sliby do rukou ministra z Říma. Katedrála byla zaplněna do posledního místečka, a i biskup klečel u svého křesla a modlil se za Menší bratry. Zaznívaly melodie a rytmy, které jsou v Římě sotva známé. Sloupy zbudované ve flanderském slohu se otřásaly a tančily za hlasu bubnů a zpěvu a v rytmu tleskajících rukou. Slavnost trvala tři hodiny. Ve své homilii pravil ministr, že celé bratrské společenství děkuje Pánu za to, že na starém kmeni řádu přes několik suchých větví stále vyrážejí nové ratolesti. Mluvil o tom, že pravá síla k zápasu a k odporování přichází z ticha a z kontemplace. Prosil všechny, aby na černém kontinentu jako zvláštní dar žili charisma "minority" a "rodinného bratrství", a přes velkou rozdílnost kmenů a jazyků byli jedinou rodinou Ježíšovou, jako bratři a sestry svých národů. Neboť náš Bůh je Bůh, který chce lidi nechat dýchat a své stvoření rozkvétat. Nikdy se nemají vzdát snu o spravedlnosti a míru, pamětliví skutečnosti, že lidé, kteří nemají sny, rychle stárnou. Oni však jsou povoláni k tomu, aby řádu a církvi dali mladou tvář.

 Znamení míru a naděje

 Při jedné slavnosti františkánské rodiny v Kinshase byl ministr na uvítání zahalen žlutou vlněnou pokrývkou, ozdoben pavími péry a pomalován na rukou bílým vápnem. To všechno platí za znamení důstojnosti a autority náčelníka. Ministr se pak posadil uprostřed a vyzval všechny bratry a sestry svatého Františka v Africe, aby, v kontextu nesvobody a chudoby, byli slovem a příkladem znamením naděje, míru a života. Volal ke všem slovy Martina Luthera Kinga:

 "Nemůžeš-li být jedlí na vysoké hoře, buď aspoň úrodným prosem v údolí; Nemůžeš-li být dubem, buď aspoň keřem; Nejsi-li dálnicí, buď schůdnou stezkou. Nemůžeš-li být sluncem, pokus se být malou hvězdou. Pátrej po tajemném plánu svého života, a uveď ho ve skutek."

Bratr Hermann připojil, že úkolem Menších bratří a sester, kdekoli jsou a "evangelizují", je shromažďovat rozptýlené, uzdravovat zlomené, ovazovat rány, sytit hladové, těšit smutné a osušovat slzy.

 Vyslání a návrat

 Při této slavnosti v Kinshase událo se něco, co řád dosud nezažil: Ministr mohl vyslat prvního Afričana do jiné země. Jmenuje se bratr Josef Kanyinda, a bude pomáhat zasadit bratrské společenství ve Středoafrické republice. Všichni děkovali Pánu za toto znamení života, růstu a naděje. Na rozloučenou s ministrem a s jeho průvodcem zpívali všichni tuto píseň jednoho křesťana ze Zairu:

 "Vystavět nám pomoz, Pane, nový svět, kde lev ošetřuje rány jehněte a had otírá slzy dítěte. Dej nám, Pane, žíti ve světě, kde lev je hlazen rukou děvčete, kde leopard člověku dává pac, by spolu světu hlásat mohli pax. Když, Pane, svůj jed stříkne na nás had, ať sebe mohu jak protilék dát. Když v zemi rokle pukne zemětřesením, ať bambusovým mostem stát se smím. Když zoufalství a úzkosti se druhých zmocní únava, pak dej, ať člunem jsem, co proud zla přemáhá."

 Jasmín a granátové jablko

 Potom se bratr Hermann vrátil na svůj římský pahorek vonící po jasmínu. Zasadil tam nyní také granátovník, který je v Africe symbolem plodného mateřství a u církevních Otců poukazuje na tajemství církve, protože církev spojuje tolik různých kmenů v jediné víře, jako granátové jablko různá semena pod jedinou slupkou.

Hermann Schalück OFM
Z němčiny přeložil
Radim Jáchym OFM