Holota, Benedikt OFM

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi

Vůle je velký Boží dar, který jsme dostali. Často tento dar nerozvíjíme. Necháme vůli neúměrně ovládat citem. Žije-li člověk především citem, vzdálil se  životu člověka apoštolského.

Cit není řídící silou našeho života. Když přijdou starosti, úzkost, když na nás doráží někdy i zoufalství, doléhá svět, pokušení, když se vnucují naše nedobré sklony, čím si pomáháme? Snad citem? Nikoli. Vůlí. Vůle je nositelem naší morality. Svatí, které máme, vyrostli ke svatosti milostí a vůlí.

V prosbě „buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“ prosíme, aby se stalo to, co Bůh ve své vůli chová, aby se uskutečnilo tajemství Boží vůle. Prosíme, ať se stane to tajemné, co Bůh chová ve své vůli.

Písmo sv. nám přináší celou řadu míst, kde se hovoří o Boží vůli, o tom, jak Boží vůle proudí směrem k nám svou dobrotou, milosrdenstvím, starostlivostí o naši spásu. Připomeňme si některé citáty: „Je to vůle našeho Otce, aby se všichni lidé zachránili a došli poznání pravdy“ (1Tim 2,3). „Je shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul“ (2Petr 3,9). „Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás“ (Jan 15,12). „Seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, --- že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání“ (Ef 1,9-11).

Když prosíme „buď vůle tvá“, prosíme vroucně, aby se uskutečnil Boží milosrdný úradek na zemi, jako se už uskutečnil na nebi.

Otcova vůle byla dokonale a jednou provždy splněna v Kristu Pánu a skrze jeho lidskou vůli. Svou lidskou vůlí vydal svůj život, protože  ho chtěl vydat. Vůlí Kristovou jsme spaseni.

Ježíš při svém příchodu na svět řekl: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli“ (Žid 10,7; Ž 40,7). Jenom Pán Ježíš může tvrdit: „Já stále konám to, co se Bohu líbí“ (Jan 8,29).Při svém smrtelném zápase bezvýhradně souhlasí s Otcovou vůlí: „Ne má, ale tvá vůle ať se stane“ (Lk 22,42).Ježíš se obětoval na naše hříchy, jak to chtěl Bůh, náš Pán. „A touto vůlí jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy,“ píše sv. Pavel v listu Židům (10,10).

Ježíš, „ačkoliv to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti“ (Žid 5,8). Se slzami v očích a v křiku modlitby se učil, co je poslušnost. Tím spíše se musíme učit poslušnosti Boží vůle my, hříšníci, kteří jsme v Kristu byli přijati za Boží děti. Slovy „buď vůle tvá“ prosíme, abychom svou vůli spojili s vůlí Božího Syna a tak splnili to, co chce Otec, totiž aby se splnil jeho plán spásy lidstva. My nejsme schopni sami ze sebe spojit svoji vůli s vůlí Boží, ale s pomocí síly Ducha svatého můžeme pohnout svou vůlí a rozhodnout se, že budeme volit to, co vždycky volil Boží Syn,, a co se líbí našemu nebeskému Otci.

Poslechnout neznamená svoji vůli popřít. Mnohem spíše to znamená: svoji vůli tak posílit, aby se dokázala srovnat s vůlí Otcovou. A právě v tomto úsilí, sladit svoji vůli s vůlí Otcovou, je vrcholný projev naší svobody.

Origenes (nar. 185) říká k tomuto úseku modlitby: „Jestliže přilneme ke Kristu, můžeme se s ním stát jedním duchem, a tak splnit jeho vůli. Tak se bude dokonale plnit jak na zemi, tak i na nebi.“ A sv. Augustin (nar. 354) píše: „ Pohleďte, jak nás Ježíš Kristus učí,  abychom byli pokorní, že naše ctnost nezávisí jen na našem úsilí, nýbrž i na Boží milosti. Přikazuje každému věřícímu, který se modlí, aby to dělal univerzálně, to je za celý svět.  Vždyť neříká: buď vůle tvá ve mně nebo ve vás, ale na celé zemi, aby byl ze země odstraněn blud, vládla na ní pravda, byla zničena neřest, znovu rozkvétala ctnost a země aby nebyla jiná než nebe.“

Prostřednictvím modlitby můžeme tedy „rozeznat, co je vůle Boží“ (Řím 12,2), a dosáhnout vytrvalosti, abychom Boží vůli konali. Pán Ježíš nás učí, že do nebeského království se nevstupuje slovy ani emocemi, ale tím, že člověk koná vůli nebeského Otce. Kdo plní vůli Boha, tomu Bůh naslouchá. Takovou moc má modlitba církve ve jménu našeho Pána.

Církev pak je přímluvným společenstvím s Boží Matkou a všemi svatými, kteří byli milí Bohu a kteří nechtěli nic jiného než Boží vůli.

Vidíme, jak důležitou mohutností našeho lidského života je vůle. Ale jde o to, abychom naši vůli nenechali propadnout ani žádostivosti, ani vůli tohoto světa, ani vůli toho zlého, protože toto všechno usiluje strhnout vůli člověka na svou stranu.

Usilujme o to, aby nad naší vůlí získala převahu Boží láska. Pak to bude s námi asi v pořádku.

Benedikt Holota OFM