Jáchym, Radim OFM

Mladší generace už neznají někdejší slávu "porciunkulových odpustků" 2. srpna, jednak proto, že třebas se jejich tradice většinou v nějaké míře udržela i po čtyřicet let nesvobody, přece jen poklesla tím, že zde nebyli františkáni, kteří by tuto slavnost mohli držet "živě", jednak pokoncilní úprava odpustkové praxe značně oslabila jejich význam nejen tím, že možnost jejich získání rozšířila na všechny farní kostely (pokud ovšem tam byla zavedena), ale především proto, že dnes je možno tento odpustek získat už jen jednou za den a nikoli "toties quoties" jako dříve, totiž "tolikrát, kolikrát" se kostel navštíví, což vedlo k populární inflaci "dvojích dveří" - jedněmi z kostela vyjít a hned nejbližšími opět vejít za účelem odmodlení předepsaných šesti otčenášů.

 S porciunkulovou slavností jsem se setkával od raného dětství, neboť to byla největší pouť v městě za rok, a ještě v 50. létech, když komunistický novinář v Rudém právu chtěl vyjádřit velikost jakéhosi mumraje v italském Milánu, přirovnal jej k jindřichohradecké Porciunkuli. Později mně vrtala hlavou otázka: Jak se tento odpustek, původně stanovený za návštěvu Františkova kostelíčka u Assisi, rozšířil na všechny františkánské kostely po celém světě ve výroční den jeho posvěcení 2. srpna? Odpověď na tuto otázku, kterou jsem v její obšírnosti získal studiem dostupných pramenů až poslední dobou, spolu se stručnou historií odpustku, je cílem tohoto pojednání.

 Je příznačné, že nejstarší františkánské prameny o tomto odpustku nemluví. Není těžké domyslet se důvodu, jak uvidíme i z pramenů pozdějších: V době vrcholného středověku byly plnomocné odpustky udělovány především za křížovou výpravu do Svaté země, a částečné odpustky za návštěvy nejvýznamnějších svatyň, jako byly římské baziliky či hrob sv. Jakuba v Compostelle. Podle některých náznaků se zdá, že i když jej papež Františkovi neodmítl udělit, nebyl právě z uvedených důvodů v prvních dobách publikován, a i proto o něm prameny mlčí.

 Františkánská tradice tvrdí, že sv. František si tento odpustek vyprosil při jednom zjevení pro den posvěcení kostela Panny Marie Andělské 2. srpna 1216 a pro všechny příští výroční dny posvěcení, s výhradou papežského potvrzení, které mu udělil Honorius III. 1. Přímé doklady o udělení odpustku však nemáme.

 Nejobšírnější zprávu podává Diplom bratra Theobalda, biskupa Assisi z roku 1310 2. V stručnosti uvádí toto: "Když sv. František dlel u Panny Marie Andělské, dostal v nočním zjevení pokyn, aby šel do Perugie za papežem Honoriem III. a vyžádal si odpustek pro kostelíček Porciunkuli, který opravil. Šel tam druhý den v doprovodu bratra Massea z Marignano. Papež nejdříve dal Františkovi dispens od obvyklého povinného poplatku za privilegium a pak se ptal: «Kolik roků odpustků žádáš?» Sv. František odpověděl: «Svatý otče, ať mi Vaše Svatost ráčí dát ne roky, ale duše»; a pokračoval: «Chci, budete-li souhlasit, aby každý, kdo přijde do tohoto kostela vyzpovídán a s lítostí (nad hříchy), byl zbaven všech svých hříchů, viny a trestu, na nebi i na zemi, ode dne křtu až po den a hodinu, kdy vkročí do tohoto kostela.» Na papežovu námitku, že «není zvykem římského dvora udělovat takový odpustek», světec odpověděl: «To, co žádám, není ze mne, ale od Toho, který mne poslal, našeho Pána Ježíše Krista.» A papež uzavřel: «Souhlasíme (placet nobis), abys jej dostal.»"

 Přes to všechno se odpustek poměrně rychle rozšířil. Bratr Petr od Jana Olivi v roce 1279 na otázku po porciunkulovém odpustku: "Je možné věřit, že byl udělen plnomocný odpustek pro kostel Panny Marie Andělské, ve kterém byl založen řád Menších bratří?" praví 3 : "Odpovídám, že to bylo zcela možné učinit a pro nás věřit tomu. Vyplývá to z různých důvodů, které se v oné skutečnosti sbíhají, totiž: důstojnost toho, kdo jej udělil; užitek věřících; vznešenost evangelního stavu spojeného s Porciunkulí, zřejmá důvěryhodnost svědků, vrcholná velebnost udělujícího, totiž papeže."

 Petr od Jana Olivi, francouzský teolog, rozvíjí pak obšírně tyto důvody - pro účel našeho pojednání však nepřinášejí nic podstatného, s výjimkou prorockého výroku sv. Františka: "Viděl jsem cesty, po kterých se sem scházejí zástupy; přicházeli Francouzi a Španělé, k nim se přidružovali Němci a Angličané a velké množství jinak mluvících" 4, a vidění jiného bratra, který "spatřil nespočet lidí raněných politování hodnou slepotou, klečeli okolo tohoto kostelíka s tvářemi obrácenými k nebi, všichni vztahovali ruce vzhůru, v slzách volali k Bohu a prosili o slitování a světlo; a hle, z nebe sestoupila ohromná zář, rozlila se na všechny, všechny osvítila a přinesla vytouženou spásu" 5. Na tomto místě lze rovněž uvést svědectví bl. Jiljího z Assisi: "Kdyby svět znal množství milostí, které jsou na tomto místě připraveny, seběhl by se sem nejen ze sousedních krajin, ale až z kraje světa; a to nejen věřící, ale i nevěřící" 6.

 Historická otázka vzniku a pravosti tohoto odpustku se táhla po staletí a ožila znovu zvláště začátkem tohoto století. Uváděla se proti němu celá řada důvodů: nařízení IV. Lateránského koncilu 1215 proti příliš hojným a velkým odpustkům (nad jeden rok), poškozování křížových výprav, odpor sv. Františka proti privilegiím (ten však se netýká duchovního užitku), mlčení nejstarších životopisců, zmizení a znovuvynoření odpustku v létech 1270-1280, a četné další 7.

 Nepřímým dokladem pravosti odpustku je řada papežských dokumentů, kterými byl udělován i dalším kostelům. Již od konce 14. století jej udělovali papežové i jednotlivým františkánským kostelům. Tak 16. 4. 1401 udělil papež Bonifác IX. minoritskému kostelu sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci výsadu plnomocných porciunkulových odpustků pro den slavnosti Seslání Ducha sv. a po celou oktávu (ne tedy 2.8., což ukazuje už tehdy na širší chápání této milosti ze strany církve); přispělo to k tomu, že se z kostela sv. Jana v Jindřichově Hradci stalo významné poutní místo. V tuto oktávu kvardián s osmi kněžími zpovídal kajícníky "auctoritate apostolica" (tj. rozhřešoval i hříchy vyhrazené papeži) a není divu, že v tyto dny lid z města i širokého okolí sem putoval 8. Lze předpokládat, že i po přerušení husitskými bouřemi se tato sláva porciunkulového odpustku v Jindřichově Hradci udržela a byla přenesena na observantský (františkánský) kostel sv. Kateřiny, kde trvá dodnes.

 V roce 1480 Sixtus IV. udělil odpustek všem kostelům prvého františkánského řádu a 1482 všem kostelům tří řádů sv. Františka, avšak jen pro jejich členy, což Lev X. 1518 potvrdil. Konečně Řehoř XV. udělil tento odpustek 1622 všem věřícím, kteří navštíví uvedené řádové kostely, a v témže roce jej rozšířil i na kostely kapucínů, Klement X. 1670 na kostely konventuálů (minoritů), až 1856 byl odpustek rozšířen i na všechny kostely (např. farní) jakkoli spojené s františkánským řádem (kde se např. konala shromáždění III. řádu) 9.

 O rozšíření porciunkulového odpustku mluví staré římské Martyrologium z roku 1748 10 takto: "Augustus. 2. U Assisi v Umbrii Posvěcení kostela svaté Marie Andělské, zvané také z Porciunkule, který serafický Otec svatý František měl v největší úctě a který ustanovil za hlavu svého řádu, a v něm dostal pro všechny věřící od Krista Pána na přímluvu nejsvětější Panny Boží Rodičky plnomocný odpustek, který papež Honorius III. jako náměstek Kristův z příkazu téhož Krista potvrdil; a Řehoř XV. na jiné kostely našeho serafického řádu rozšířil: Inocenc XI. pak potvrdil (sancivit), že jej lze získat i pro zemřelé (etiam pro Defunctis suffragari)." Možnost aplikace odpustku duším v očistci Inocencem XI. roku 1687 však jen stvrdila praxi běžnou už od 14. století.

 Rozšiřování porciunkulového odpustku pokračovalo i v nové době. Tak Pius X. zmocnil 1910 biskupy určit všude kostely, v nichž by jej bylo možno získat buď 2.8. nebo následující neděli (vždy od poledne předchozího dne). Roku 1924 vydala římská Penitenciarie bližší podmínky, m. j. že tyto kostely musí být vzdáleny aspoň 3 km od františkánského kostela 11.

 Pokud jde o "toties quoties", tedy získání odpustku vícekrát za den, souvisí s možností získání odpustku pro duše v očistci (viz výše) a šířilo se jen pomalu a postupně; bezpečně je doloženo až od roku 1847 12. Poslední pokoncilní reforma odpustkové praxe ovšem takovou inflaci milostí nemohla dál ponechat a vrátila se všeobecně k původní zásadě "jeden plnomocný odpustek jedou za den" i pro duše v očistci.

 Tím se dostáváme k současné praxi, pro kterou je směrodatný Apoštolský list Pavla VI. "Posvátný kostel Porciunkule" z roku 1966 13 a Apoštolská konstituce "Učení o odpustcích" z 1.1.1967 spolu s následujícím seznamem odpustků 14, kde v odd. IV. "Příležitost k získání odpustků" pod písmenem g) "Návštěva kostela" po plnomocných odpustcích stanovených pro všechny kostely na 2.11. následuje ustanovení, že "ve farních kostelích lze je kromě toho získat ještě dvakrát do roka: v den titulární slavnosti a 2. srpna (slavnost Porciunkule) nebo v jiný vhodnější den stanovený ordinářem". Je zajímavé, že se zde neuvádějí řádové kostely; tato možnost je však zahrnuta v revidovaném řádovém seznamu odpustků.

 Tak se odpustku, který si František vyprosil na svém Pánu a jeho Matce a nechal poslušně potvrdit papežem, dostalo po sedmi a půl staletích rozšíření, které si vpravdě zasloužil, vždyť František dobře "věděl, že kostelík Panny Marie je zvlášť milostiplným místem" a častěji říkával bratřím: "Synové moji, hleďte, abyste toto místo nikdy neopustili! Zde dostane, oč žádá, každý, kdo v pokoře srdce prosí" 15.

 1 Lexikon für Theologie und Kirche, 8. Band, Herder Vlg., 1936, heslo: Portiunkula. 2 Dizionario francescano - Spiritualita, Ed. Messaggero Padova, 1983, heslo: Porziuncola, 6. Il Perdono d\'Assisi. 3 Tamtéž. 4 1 Cel 27. 5 2 Cel 20. 6 Viz poznámka 2, v poznámce 19 k heslu Porziuncola. 7 Viz poznámka 1. 8 Karel Bajer, Řeholníci sv. Františka v Jindřichově Hradci, Zpravodaj řím. kat. farnosti v J. Hradci, č. 16 ze 4.8.1996. 9 Viz poznámka 1. 10 Martyrologium Romanum Benedicti XIV. 1748, část Martyrologium Trium Ordinum S.P.N. Francisci; podobně Martyrologium Ordinis Minorum S.P. Francisci Capuccionorum. 11 Viz poznámka 1. 12 Tamtéž. 13 Viz poznámka 2. 14 Apoštolská konstituce Indulgentiarum doctrina z 1.1.1967; Enchiridion indulgentiarum z 29.6.1968 - Liturgický kalendář na rok 1973 pro všechny diecéze v ČSR, ČKCH. 15 1 Cel 106.

 Radim Jáchym OFM