Bradna, Lukáš OFM, Vachtová, Jana OFS

V sobotu ráno nás čekala pouť. Začala hledáním. Podle namalovaného plánku místa srazu to Lukáš nenašel. Po menším doptávání se dorazil na smluvené místo, kde přešlapovala čekající Jana. Metrem jsme se pak dostali do stanice Opatov, kde stepoval nedočkavý Pavel, majitel dopravního prostředku. Vyjeli jsme - času bylo habaděj. Projížděli jsme stále krásnější lesnatou krajinou. Počasí slibovalo horký slunečný den. V pohodě jsme neodbočili v Jílovém na cestu, která vede do Davle, a bylo tak dobře. Radovali jsme se z toho, že bloudíme; kdo ví, zda bychom  zde kdy ubírali.

Čas se krátil, rychlost zvyšovala a my se konečně dostali k řece Vltavě a nedočkavě vyhlíželi vytoužený ostrov. Po ustájení „našeho oře“ jsme se zařadili do početné fronty na „remorkér“. Na druhém břehu byl vidět bílý zástup ministrantů a biskupská mitra, patřící bratru biskupu Jiřímu Paďourovi OFMCap. Bylo přesně 10 hodin, začátek zahájení poutní mše svaté na Ostrově u Davle. K našemu milému zjištění se vše posunulo asi o půl hodiny. Nebe bylo jako vymetené, slunce už začalo pomaličku připalovat. Čekání těch na ostrově nás mile pohladilo a dýchlo svou lidskostí a ohleduplností. Remorkér se přihnal ke břehu, pohltil nás a zmizel na vlnách „dravé řeky“. Člun pojal pouze asi dvacet lidí, i tak dělal co mohl.

Konečně jsme všichni dorazili a začala mše svatá při níž bylo biřmováno několik farníků. úmorné, ale veselé slunce hřálo do našich těl (asi dvě stě padesáti) a sestra voda spojená se svojí spolusestrou solí a minerály se kutálela po našich tvářích a dopadala na zem.  V rámci připravenosti na živly někteří z nás vytasili své zbraně - slunečníkodeštníky. Bratra biskupa a všechny přítomné přivítal místní farář štěchovicko-slapské farnosti Miloš Szabo CM. Přišel do tohoto kraje jako misionář a, jak se sám vyjádřil: „přišel jsem jako do ráje“, s čímž jsme v duchu zcela souhlasili.

V promluvě se bratr biskup obrátil na biřmovance. Dotkl se historie ostrova, který má benediktinskou minulost, přínosu benediktinů pro tehdejší i dnešní dobu. Přineseme-li víru a kulturu, dá se do pořádku i hospodářství, podtrhl bratr biskup. Rovněž řekl, že základ každé společnosti je spolčování,  při kterém nejde jen o jídlo a pití, ale o tu osobu, kvůli níž se setkáváme. Pro nás je důležité rozpoznat Krista a ukázat na Něho.

Když probíhalo proměňování, zrovna kolem ostrova projížděl parník v hojném obsazení, který na pozdrav zahoukal. Nahoře, na nejvyšším místě, seděla mohutná černovousatá postava v bílém, která se náhle vztyčila a důstojně udělala znamení kříže a  opět usedla.

Na závěr na nás opět dýchla lidskost biskupa, když zmíňoval některé přítomné jménem a vzpomínal, kde ho provázeli na jeho životní cestě.

Po skončení jsme všichni byli srdečně pozváni na druhý konec ostrova, kde si každý mohl zakoupit a opéct na ohni buřty a zapít je pivem nebo dobrou vodou.  Před tím však jsme vyslechli odbornou přednášku pana J. Schröffela o historii ostrova. Klášter byl založen Boleslavem II. v roce 999, později vyhořel, byl vypleněn, a v roce 1420 dobyt a vypálen husity a všichni řeholníci (asi třicet) byli povražděni. Konečně v roce 1529 vzala klášter velká voda a nenávratně ho proměnila v ruiny.

Ale zpět na druhý konec ostrova. Tam již probíhalo, za praskání ohně a syčení buřtů, vystoupení nejen pro děti, které uváděl herec divadla Studna z Hosína u Českých Budějovic Vítězslav Marčík a jeho několik dřevěných spolupracovníků. Potom se to pomaloučku a polehoučku zahloučkovalo a lidé se těšili z krásného počasí, i jeden z druhého.

V odpoledním programu byla hodinová adorace, po ní vystoupila vždy dobrá Ztracená kapela s dětmi, pak následovala krátká hra Otčenáš - dialog modlící se dívky s Bohem.

Dalším bodem programu bylo posezení s P. Petrem Kolářem SJ, prokládané písničkami Ztracené kapely. P. Petr mluvil o své práci v rozhlase, televizi a IMAGU, které natáčí zajímavé filmy. V následné besedě odpovídal na různé dotazy.

Lukáš seděl vedle bratra biskupa pod slunečníkodeštníkem. V jednu chvíli se u jejich nohou objevila myš, svírající v zubech svého neodporujícího potomka. Náhle se lekla pohybu okolosedících, rychle zmizela ve své polozašlápnuté díře zanechavše svého potomka napospas osudu. Po chvíli se vrátila a snažila se s potížemi nacpat své dítě do díry, až se jí to nakonec podařilo.

Celé posezení zakončila opět Ztracená kapela.

Znovu jsme se odebrali na palouček, už v mnohem menším počtu. Schylovalo se pomalu k pozdnímu odpoledni. Vítek Marčík uváděl „Dopis Marii“, vážný a něžný příběh táty a dcery, proložený pěti desátky radostného růžence. Po skončení se rozhostilo mezi námi ticho, ve kterém dozníval hluboký zážitek z tohoto vystoupení. P.  Petr Bubeníček Vítkovi poděkoval a připomněl mu jeho velký dar, že mu lidé věří.

Krásný a požehnaný den jsme zakončili ve štěchovickém kostele sv. Jana Nepomuckého nádherným koncertem sólistů Národního divadla a Státní opery - Lívií Ághovou, Simonou Šaturovou, Eduardem Klezlou. Na klavír je doprovázela profesorka Soňa Kresáková a na varhany Vladimír Roubal. Koncertu jsme slyšeli jen půl, neboť Lukáš musel být zpět doma, než se brány fortny uzavřou.

Příště pojeďte s námi!

bratr Lukáš OFM a sestra Jana OFS