Mlčoch, Lubomír OFS

 S blížící se dobou vánoční mi dovolte malé zamyšlení nad tím, co pro moderního člověka, "ekonomického člověka" v době konzumerismu či "společnosti blahobytu" znamená "čas radosti, veselosti", jenž nastal světu proto, že "Pán Bůh věčný, nekonečný, narodil se z Panny". úvaha vlastně vznikla již po loňských vánocích, a tak může být pochopena i jako poučení či varování. Tedy přiznejme si - i my křesťané, a přátelé sv.Františka - že i pro nás znamená "veselé vánoční hody". Na jejich konci dochází člověk k tomu, že duchovní radosti se mu dostávalo spíše v době adventní, v době těšení se na vánoce. Hojnost hodů doby vánoční vede postupně k duchovní ochablosti, únavě těla i ducha. Člověk se experimentálně v krátkém časovém úseku přesvědčuje, že jeho srdce se nedá uspokojit statky a požitky pozemskými, a - v tom lepším případě začne prahnout opět po darech duchovních, jimž ovšem musí předcházet sebekázeň, vůle k sebeomezování. Jakoby se potvrzovalo i sociologické zjištění, že dlouhodobě vzato, se bohatství a víra těžko snášejí navzájem. Výjimky spíše potvrzují pravidlo. Takto postavený problém ovšem poněkud znejisťuje neutuchající úsilí lidí různých dob a různých národů o dopracování se většího pozemského blahobytu, které jakoby v tomto století ještě zesílilo. Vybavuji si vzpomínky na chudičké vánoce z pera či štětce synka Hrusického ševce - malíře Josefa Lady. A vida - z vánočních pohlednic tohoto vskutku lidového umělce nepřestává zářit ta pravá radost z narození Syna Božího, dá se říci, že už došlo ke zvěčnění Ladových obrázků v české kultuře. Neboť co je Boží, přetrvává. Podzimní výstava obrázků mistra Lady v galerii Ambit u P.Marie Sněžné v Praze nám to opět připomenula. Příchod Syna božího je tím největším darem Boha Otce - pro nás věřící křesťany. Odtud se zrodila tradice obdarovávat své drahé a blízké - ale i lidi neznámé a vzdálené- vánočními dárky. Dárky mezi bližními mají přípomínat nesrovnatelně větší Dar nebes nám všem - lidem dobré vůle. Tuto dobrou tradici si postupně osedlala ekonomika, a moderní byznys vytvořil přímo "vánoční hospodářský a obchodní cyklus", projevující se v masivní reklamě, nabídce zboží a pohybech cen. Syn boží jakoby přivedl s sebou dealery a reklamní agenty, a jakoby jeho očekávaný příchod zvedal cenovou hladinu, aby konečně přivodil naopak pád cen a "totální výprodeje". Experti říkají, že tato horečka narůstá v některých zemích na intenzitě a prodlužuje se i délka celého cyklu /tento svérázný "advent" začíná už v září?/. I když je si toho všeho člověk - např. manžel, otec a dědeček- dobře vědom, přistihne se dodatečně přitom, že i on tak trochu naletěl. S rozrůstající se rodinou jaksi automaticky a podle pravidel kombinatoriky narůstá počet vzájemných "křížových vazeb" i mezi těmi nejbližšími v rodině, a v důsledku toho hromádka dárků pod stromečkem utěšeně narůstá, a to i přes finační náročnost akce a mnohdy dost pevné "rozpočtové omezení". Když pak skončí rozbalování dárků, jež vnoučata pro jejich počet jaksi nestačí ani pořádně zaregistrovat, zmocní se dědečka pochybnost, zda i v tomto případě by neplatilo, že "méně je někdy více". Dokonce mi padl do oka pozoruhodný výrok - už nevím kde a od koho- že "hračky dětem kupuje ten, kdo si s dětmi sám neumí nebo nemá čas hrát". Dětské fantazii přitom ke hře - a radosti z ní- stačí tak obdivuhodně málo. Jen kdybychom my starší i v tomto dokázali "být jako děti", kdybychom se od nich něčemu přiučili. Jen člověk, který se upřímně snaží vymanit z tenat konzumní společnosti, má však šanci prožít tu pravou vánoční radost: radujme se jako dítky Boží, z narození Dítěte Božího, které je naším Pánem a prvorozeným bratrem. Bratrem, z jehož chudoby jsme my všichni dostali milost zbohatnutí, dar života věčného.

Lubomír Mlčoch OFS