Weinreb, Friedrich

     Jako zajímavé doplnění k článku o františkánském TAU v č. 2/1997 POUTNÍKA uveřejňujeme příslušnou část z knihy Friedrich Weinreb: Symbolika biblického jazyka s podtitulkem Stručný úvod do chasídské větve židovské kabaly tj. tradice (nakladatelství Herrmann a synové, Praha, 1995). Na tuto studii mne upozornil P. ThDr. Jiří Batušek, duchovní správce Milosrdných sester sv. Františka v Opavě.

Radim Jáchym OFM

     Poslední písmeno, táu, je 400 coby číslo. [...] Táu znamená "znamení". V hebrejských hieroglyfech je táu jedno- duše kříž. Kříž je totiž to znamení. Poukazuje na čtverost, podobně jako jeho číselná hodnota - 400. Pro Hebreje je pojem 400 extrémem toho, co je ve hmotném světě myslitelné. 400 je souhrn všeho, bývá tedy též vyjádřením věčnosti. Izraelci jsou 400 let v Egyptě, to znamená v tomto smyslu: stále. Mohou z Egypta vyjít, jen prolomí-li tento svět. To se zdá nemožným, a přece po tom člověk toužívá. To jsou čtyři sta. Jiný příklad: míry Země se udávají jako 400 x 400. Zemí se nemíní zeměpisný pojem, nýbrž nekonečný vesmír. Proto znamená táu "znamení", kříž, který v křesťanství vyja- dřuje, že Bůh, Tvůrce se obětuje ve svůj svět, vchází ve svět a doprovází jej. [...]

     Táu, znamení, se vyskytuje např. v knize Ezechiel ve významné souvislosti. Prorok líčí soud nad obyvateli Jeruza- léma, který zří ve vizi (Ez 9). Všichni obyvatelé jsou vybí- jeni, jen ti nikoli, na něž bylo předtím napsáno "znamení", protože byli naříkali a vzdychali nad hanebnostmi, které jejich spoluobčané páchají. Rovněž veleknězi se kreslívá na čelo táu, to znamená, že má na sebe brát utrpení tohoto světa, jako je na sebe bere Bůh. Jako se utrpení nestraní Bůh, nemá se ho stranit ani člověk. Nesmíme říkat, že utrpe- ní je daleko od nás, že se nás netýká - každé utrpení máme pociťovat, máme nad ním "naříkat a vzdychat".

Friedrich Weinreb: Symbolika biblického jazyka