Říský, Bernard OFM

František je uchvácen Láskou, která se mu zjevila ve Vtělení:  Bůh přichází, aby nám ukázal, jak Bůh-Láska žije ve stvořených dimenzích.

František je dojatý nemohoucností Božského Dítěte, které se v ničem neliší od svých vrstevníků, stejně se vyvíjí a učí, podle Zákona se učí otcovskému řemeslu, pracuje jako tesař.

Ježíš říká: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji“ (Jan 5,17). Proto František vidí zrakem víry a lásky v každém pracujícím Ježíše a chápe, že Ježíšova práce je oslavou Otce - bohoslužbou. Pro Františka není důležité, co dělá, ale že smí pracovat se svým Pánem a tím oslavovat Otcovu lásku. Ve svém Odkazu píše: „A já jsem pracoval vlastníma rukama a budu pracovat; a rozhodně chci, aby všichni ostatní bratři se zaměstnávali počestnou prací. Kdo neumí, ať se naučí, a to ne z touhy po mzdě za práci, ale pro dobrý příklad a pro potlačování zahálky. A když za práci nedostaneme mzdu, obrátím se ke stolu Páně a budeme prosit o almužnu dům od domu.“

Ve schválené řeholi věnoval práci celou pátou kapitolu: Bratři mají chápat jako milost, mohou-li pracovat. Práce je darem Boží lásky, a proto k ní mají přistupovat s vážností a pracovat svědomitě, věrně a zbožně - aby nemarnili čas zahálkou, která je nepřítelem duše, a přitom v sobě neuhášeli ducha svaté modlitby a zbožnosti, kterému mají sloužit všechny časné věci.

Svou prací si mají vydělávat na živobytí jako Pán, a odměnu za svou práci mají přijímat pokorně, jak se sluší na Boží služebníky a následovníky svaté chudoby.

Pro Františka je práce následováním skrytého života Pána - v jeho pokoře a prostotě. Chce, aby bratři byli vždy Menší a tak se zařazovali mezi chudé, kteří se živí prací vlastních rukou a které má Pán zvlášť rád. Jim mají bratři ukazovat svým příkladem, že je možno svědomitou a věrnou práci proměnit v modlitbu - v oslavu Otce, tím, že čas a schopnosti, které nám dává jeho láska, proměňujeme láskou v produkt - ke chvále Boha a k užitku lidí.

Tak se práce stává pro nás tvořením - jejím prostřednictvím vytváříme v sobě podobu Kristovu a stáváme se obrazem Boha - Tvůrce. To je naší nejvlastnější odměnou za vykonanou práci, takže nemáme  právo se dožadovat za svou práci mzdy ze spravedlnosti, ale jen pokorně přijmout z Boží ruky to, co potřebujeme pro život. Protože pracujeme pro Pána, který dává všechno potřebné těm, kteří hledají nejprve Boží království a jeho spravedlnost (Mt 6,33), oslavujeme ho svou vírou, že On nám dá všechno, co potřebujeme, a co nám nedá - co nedostaneme, to nepotřebujeme. Tak nejsme vázáni bezprostředně na lidskou spravedlnost či štědrost, ale na něžnou lásku Pánovu. Tak se stává naše práce komunikací lásky s Pánem a tím i zdrojem radosti - ke chvále Kristově. Amen.

Bernard Říský OFM