Mlčoch, Lubomír OFS

Nový rok bývá příležitostí k činění předsevzetí, k mobilizaci vůle "něco se sebou udělat", a to i u lidí nevěřících. Nám křesťanům je nebo by mělo být známo, že člověku je dána milost nového začátku každý den ať už je v jakékoli životní situaci: stačí upřímný kající postoj. Apoštol vyvrací mínění světa o prvních křesťanech: "prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme" /2K/. Na nás - křesťanech po téměř dvou tisíciletích - však tu radost není mnohdy moc vidět. Náš Otec sv.František nás varuje: "ÄŽábel nejvíce jásá, když může Božímu služebníku vyrvat radost ducha. Nosí s sebou prach a podle libosti jej hází do záhybů svědomí, aby pošpinil čistotu svědomí a ryzost života...Zlí duchové nezmohou nic proti Kristovu služebníkovi, když ho zastihnou plného svaté radostnosti...Božího služebníka mohou některé věci zmást, ale pak se má rychle ponořit do modlitby a před Nejvyšším Otcem setrvat tak dlouho, až se mu zase vrátí radost ze spásy." /Celano 2, "O pravé duchovní radosti"/. Zastihl-li nás začátek roku se srdcem "nahlodaným rzí babylónského zla" /o.c./, obraťme se k Pánu. Dnes je ta příhodná doba, dnes je den spásy. Radujme se z něho. A pokoj Kristův, který se k nám navrátí, nám může dokonce dát v duši zaslechnout hlas andělské loutny. Sv.František je toho svědkem, že "Pán, který zarmoucené těší, ho nikdy nenechal bez útěchy".

Lubomír Mlčoch OFS