Jáchym, Radim OFM

     Od trojlístku sester po prvních slibech jsem dostal "na památku" malého růžového slona. Po velbloudovi vpadl i tento slon poprvé do mého života. Neprozřetelně jsem sestrám slíbil, že jim o něm něco napíšu.

     Slona jsem přinesl domů, postavil na stůl, a dívali jsme se na sebe. Bylo to takové růžové sloní nemluvně, otvíralo červenou tlamičku, ale mlčelo. A já si s růžovými nemluvňaty povídat neumím. Tak jsme proti sobě seděli něko- lik měsíců - tedy ono pořád, já občas. Za tu dobu nevyrostlo, a mluvit se nenaučilo. To se stává i u lidí. Až přišly Váno- ce, o kterých i ta němá tvář mluví lidskou řečí. Byl jsem zvědavý, zda to platí také o růžových nemluvňatech z džungle. Nevím, ale něco se stalo...

     Ty protivo, říkám mu, vždyť ty tu dřepíš jako zrcadlo všech nectností. Ušiska máš ohromná, abys poslouchal, co se nepatří. Zato očička mrňavoučká jako neviňátko, ale mě neoklameš. Hubičku otvíráš, jako bys se chtěl všemu vysmívat. A ten nos: dlouhý a zvědavý, strkáš ho, kam nemáš. Zvedáš ho nahoru, no, jen se nenaparuj, žádný chytrák a silák zrovna nejsi, spíš takový nemotora, stačí podívat se na tvoje tlapy, těmi bys mi tu všechno neohrabaně rozšlapal.

     Sedí a mlčí. Zdá se mi, že mu slzí očička - ne, to se mně oči zarosily: proč já tomu mrněti takhle nadávám? Svatý František sice o slonovi nikde nemluví, však ho také sotva viděl, vždyť uplynulo už hodně vody od té doby, co Hanibal táhl s vojskem a slony přes Alpy celou Itálií na Řím. Ale kdyby on ho dostal, tak by si s ním povídal docela jinak...

     Tak už neplač, ty mrně, a raději pověz těm sestřičkám, v čem si z tebe mají vzít příklad. Svatý František měl také velké uši, aby dokázal všem tvorům naslouchat a rozumět jim. On měl ale i velké oči, aby viděl krásu Božího stvoření a pro ni chválil Pána; tobě na to asi budou stačit ta tvoje maličká kukadla. No, a ta tvoje hubička - vždyť ty se vlastně usmíváš, to je dobře, důvodů k radosti je vždycky dost. Tím svým dlouhým nosem bedlivě všechno zkoumáš, jako bys říkal se svatým Pavlem: "Všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte!" (1 Sol 5,21). A že ten svůj dlouhý nos tak zvedáš? Nu, já vím: chceš ukázat, jaký jsi silný. Vždyť ty jsi jediný, koho se i lev bojí, připomínáš nám svatého Petra: "Váš pro- tivník jako řvoucí lev obchází: postavte se proti němu, silní vírou" (1 Petr 5,8-9). A tvé tlapy jsou jako dům posta- vený na skále, který žádným přívalem se nezřítí (Mt 7,24-25).

     Ostatně, sloni prý jsou nejchytřejší tvorové - samo- zřejmě, hned po člověku. Nevím sice, že by se někdo pokusil dokázat, že člověk pochází ze slona - je ale jisté, že se někdy slonu podobá. Jen by to mělo být v tom dobrém, a ne mezi porcelánem. Ostatně, to platí při každém přirovnání.

     To růžové mrně stále tiše sedí, poslouchá svými ušisky, dívá se po mně po očku, mává chobotem na pozdrav a usmívá se. Zdá se, že si začínáme rozumět.

                                            Radim Jáchym OFM