Alexa, Petr OFS

Pod tímto titulem budeme pravidelně v Poutníku uveřejňovat formační texty pro bratrská společenství Sekulárního františkánského řádu (SFŘ). Doporučuji se těmto textům věnovat také při setkáních společenství. Následující text je zvláště vhodný jako postní zamyšlení.

„Co máme dělat, bratři?“ Tak se ptali posluchači Petrova kázání o Letnicích. A co máme dělat my? Na to nám odpovídá naše řehole a konstituce.

„Spiritualita sekulárního františkána není ani tak detailním programem, který má být uveden do praxe, jako spíše programem života soustředěného na osobu Kristovu a na jeho následování.“ (Generální konstituce SFŘ, čl. 9,1)

Rok 1997 jsme společně s celou církví v rámci příprav na jubileum roku 2000 věnovali Ježíši Kristu, jedinému Spasiteli světa - včera, dnes i na věky. A on i nám - stejně jako Františkovi z kříže u sv. Damiána - říká: „Jdi a oprav můj dům ...“ Na prvním místě je tím domem - Božím příbytkem, který máme opravit, každý z nás. Teprve pak přijde na řadu bratrské společenství, farnost, církev. To už jde pak ale automaticky, pokud se to první a nejdůležitější opravdu udělá.

Jako od kajících bratří a sester (Řehole 7) se od nás chce na prvním místě bezpodmínečné smíření s Kristem. Je to přání našeho nebeského Otce, který „nás smířil sám se sebou skrze Krista.“ (2 Kor 5,18) Toto smíření nás vysvobozuje od hříchu, uzdravuje zranění, vytváří předpoklady k pokoji a svornosti, vytváří zdravější vzájemné vztahy, uschopňuje nás, abychom každého přijímali jako dar od Boha, abychom sdíleli úzkosti i naděje lidí kolem nás.

Žádá se od nás, abychom věnovali nezbytný čas pro zlepšení našeho duchovního života, vyhýbali se nebezpečí, že bychom nedůležitým věcem dali v našich životech příliš mnoho místa. Jak často se nám chce říci: „Nemám vůbec čas, mám tolik věcí na práci ...“ Ale Ježíš říká: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře ...“ (Lk 10,41-42)

Kdo byl Kristus pro Františka, je jasně vidět z jeho modlitby Absorbeat: „Ať uchvátí, prosím, Pane, ohnivá a sladká moc tvé lásky mou duši skrze všechno, co je zde pod nebem, abych zemřel láskou k tvé lásce, jako tys zemřel z lásky k mé lásce.“

Zkoumejme tedy své svědomí a ptejme se sami sebe, abychom poznali pravdu o sobě:

Je Kristus oduševňujícím středem mého života vzhledem k Bohu i lidem? (Řehole 4) Následuji Ho nebo musí On za mnou běžet? Hledám Ho žijícího a působícího v mých bratřích? (Řehole 5) Hlásám Ho svým životem i slovy? (Řehole 6) Jsem schopen ukazovat světu Krista tak jako František? Dávám do souladu s Ním své myšlení i činy (každodenní obrácení)? (Řehole 7) Vnášejí naše bratrská společenství do světa světlo? Jsou viditelným znamením Krista?

Odpovědět na tyto otázky „ne“, to by bylo příliš jednoduché. Když už ale odpovíme „ne“, mělo by hned následovat: A co s tím uděláme?

Pokud odpovíme „ano“, nezapomeňme na to, co říká Pán v Lukášově evangeliu: „Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“ (Lk 17,10)

 (na základě materiálů z mezinárodní rady SFŘ sestavil Petr Alexa)

(Své náměty do této rubriky a zkušenosti vašich společenství můžete posílat na adresu:

Petr Alexa, Krčská 981, 140 00 Praha 4)