Urban, Petr

Když se řekne slovo chýška nebo chýšky, vybaví se každému něco jiného. Pro jedny to bude chatrný přístřešek z větví, listí a mechu, jiným, těm zbožnějším, vyvstane na mysl příbytek Panny Marie. A my si vzpomene na víkend začátkem ledna, kdy jsme se po osmi sešli v Brně, Ostravě a Plzni ke společné modlitbě obětované za mládež hledající útěchu a pomoc jinde než u Pána.

Na dalších řádcích se můžete dovědět, jak tyto dny vypadaly, a to v Plzni.

Všichni jsme se sjeli u bratří františkánů. Naši modlitební posádku podpořil novokněz O.Dominik OFM a bratr Romuald OFMCap.  Z Plzně jsme se společně vydali dvěma auty na faru Prusiny, která nám měla následující dny sloužit jako útočiště. Je na místě podotknout, že ne po malém bloudění jsme nakonec přece jen úspěšně dorazili. Tam pak proběhlo vcelku „rychlé“ ubytování, abychom se už už mohli sejít. Když se nám to konečně podařilo, O. Dominik nám pověděl něco víc o programu. A protože jsme se ne všichni znali, došlo na zajímavé představování.

 Po zazvonění budíku v jednadvacet hodin se všechny tři chýšky spojily v krátké společné modlitbě. Večer pokračoval mší sv. a celonoční adorací rozdělenou po hodině na každého účastníka. Jak se nakonec ukázalo, hodina byla pro mnohé přece jen málo. Po společném ukončení přišel na řadu breviář, který nás jako věrný přítel provázel po celé setkání.

Po dopoledním programu prožitém v tichu, který pro mnohé znamenal čas na modlitbu a rozjímání, a o polední neméně důležité siestě jsme vyrazili na křížovou cestu. Místa pro jednotlivá zastavení byla vyhlídnuta předem. Přesto však skutečnost byla od představ poněkud vzdálena, a tak se podařilo, že jsme šli cestou necestou,do které se postavilo i trnité křoví. V rozjímání nad utrpením Pána Ježíše nám pomohly myšlenky sv. Františka, které pro nás O. Dominik připravil, a také masivní kříž, který vždy někdo z nás nesl od zastavení k zastavení. Při vzpomínce na křižování jsme pak tento kříž připevnili na strom, aby tam zůstal jako znamení Kristovy veliké lásky.

Po návratu byla ještě tichá adorace před křížem a mše svatá. Večerka, to byl myslím bod programu, který jsme splnili naprosto přesně. Všichni jsme zalezli do spacáku pořádně unaveni.

Poslední den, neděle, byla svátkem Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. Začali jsme mší sv., a jak se již stalo dobrým zvykem akcí katolické mládeže, pokračováním oslav tohoto svátku bylo agappé. To mělo podle návrhu vzniknout splynutím snídaně a oběda dohromady vjedno, což by znamenalo tříhodinové hodování. Tato varianta byla nakonec, k zármutku mnohých, zamítnuta. A tak jsme při asi dvouhodinové přestávce mezi oběma chody uklízeli a balili věci. Rozloučili jsme se s přáním pokoje a dobra. Na cestu se udělalo krásné počasí, a proč ne, vždyť byl svátek Panny Marie.

Když jsem nad vším přemýšlel, napadla mě otázka: „ Jsem blíž Bohu a Panně Marii? Chápu dokonaleji odkaz sv. Františka?“ Věděl jsem, že si neodvážím uspokojení, ale nové rozhodnutí se pro Krista, kterého jsme navštívili chudého v opuštěné farnosti. Byly to určitě dny se sv. Františkem, který hledal Pána právě na takovýchto místech. Myslím, že sekání tohoto druhu je živou vodou pro tento svět a je určitě škoda, že chýšky jsou jen jednou do roka. Jestliže to cítíte jako výzvu, pak to cítíte správně. Dejte vědět!

Petr Urban