Říský, Bernard OFM

František založil svůj život - i život   svého bratrstva - na evangeliu. Sám není teolog a teologické spekulace ho nezajímají. On je uchvácen Kristem.

Ježíš založil svou církev na Petrovi - Skále, a v ní je přítomen. František ví o slabosti jejích údů. Vždyť Boží Syn přišel, aby vzal na sebe všechnu lidskou slabost i hřích. Proto Františka hřích církve - jejích představitelů neodvrací od Pána, ale pod hříšností lidí vnímá lásku Beránka, který tím, že bere na sebe hřích, ho proměňuje ve slávu Božího milosrdenství.

Ve Františkově době vznikalo mnoho reformních hnutí, která se obracela k evangeliu a k Ježíšově chudobě a odmítala autoritu církve pro její hříchy a obracela se k Duchu, který vyučí všechny a „uvede je do celé pravdy“ (Jn 16,13).

Tehdy ještě nebylo teologicky přesně vyjádřeno a definována učení církve v mnohých otázkách. Ještě o několik století později, když vystoupil Martin Luther se svými názory, nebyl mimo církev, protože ta definovala sporné články až po jeho smrti, na Tridentském koncilu.

Ve Františkově době se katolicita vyjadřovala jasným přihlášením se k papeži jako ke garantu pravověří - a to uváděním jména papeže v liturgii, což znamenalo, že i ve sporných otázkách Boží lid věří tak, jako Petr. Tato praxe se v církvi a v její liturgii udržuje dodnes.

Proto František přikazuje ministrům - ve 12. kapitole řehole - „aby si vyžádali od pana papeže jednoho kardinála svaté římské církve, který by řídil, chránil a napravoval toto bratrské společenství, abychom poddáni a podřízeni církvi svaté vytrvali v katolické víře a zachovávali chudobu, pokoru a svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, jak jsme to pevně slíbili“.

Církev je pro Františka Kristus - toho vidí nejen v papeži, ale i v každém knězi, protože Pán svěřil kněžím své tajemné Tělo - eucharistii, i své slovo, aby je opatrovali a rozdávali Božímu lidu.

Kristus je pro Františka přítomen i v Božím lidu, s nímž Pán uzavřel ve své krvi novou smlouvu. František se cítí odpovědným za tento Boží lid, do něhož byl přijat křtem, proto píše své listy a všechny lidi vyzývá k lásce k Pánu.

Pán však vykoupil svou krví všechny lidi, proto všichni, i nevěřící, mají pro Františka cenu Ježíšovy krve a František se cítí zavázán jim zvěstovat tuto radostnou zvěst. Proto Františkova láska je katolická - všeobecná a objímá všechny lidi a ke všem posílá své bratry, když sám nemůže být všude.

V druhé kapitole řehole František žádá, aby ti, kteří by chtěli vstoupit do tohoto bratrství, byli ministry vyzkoušeni, jestli mají katolickou víru a věří ve svátosti církve. Vždyť jen ve víře a skrze svátosti dává Bůh lidem svůj život - svého Ducha-Lásku. A tu mají bratři nést celému světu a svědčit o ní svým životem.

V prožívání této radostné zvěsti je naděje pro celé tvorstvo, které dosud úpí a sténá a nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě, aby i ono bylo vysvobozeno z poroby porušení k účasti na svobodě, které oslavením nabudou Boží děti (srov. Řím 8,19-11).

František sám nese tuto radostnou zprávu všemu tvorstvu a vybízí je ke chvále Stvořitele svou Písní bratra slunce, jíž oslavuje Lásku, která objímá celý vesmír - protože skrze ni - Slovo Otce - všechno bylo stvořeno a bez ní nepovstalo nic z toho, co je (Jn 1,3).

Bernard Říský OFM