„Má vůbec Praha Porciunkuli?“ ptají  se lidé, které láká františkánství a jsou překvapeni, že Praha Porciunkuli má. Je jí kaple Školských sester v jejich mateřinci. Nazval ji tak  při novém posvěcení opět biskup František Lobkowicz OPraem. Porciunkula tu byla již před vyhnáním sester za komunistického pronásledování v padesátých letech.

Sestry se do svého zcela zdevastovaného mateřince vrátily v květnu 1994. Dosud ještě ne do celého kláštera, protože v  jeho části bude až do roku 2001 hudební  škola.

V kapli nezůstalo z Porciunkule nic a tak jen díky Boží ochraně se našel porciunkulový oltář s obrazem Panny Marie Andělské po boku Kristově a adorujícím svatým Františkem (k němuž stál modelem sám otec Jan Ev. Urban OFM) od mistra Doubka. Po stranách oltáře stojí Vosmíkovy sochy sv. Josefa a sv. Anežky.  Největší dar dostaly sestry zásluhou sestry generální představené z Říma S.M.Lucety Macíkové OSF. Byly to ostatky sv. Františka a sv. Kláry. Sestra generální totiž sháněla ostatky pro první katolický kostel v  Alma-Atě v Kazachstánu při františkánské misii, a tak současně sehnala i ostatky sv. Františka a sv. Kláry pro pražskou Porciunkuli. Jsou zasazeny přímo do roset oltáře.

Nový zvon na věžičce třikrát denně svolává k modlitbě Anděl Páně a celému okolí hlásá pokoj a lásku Františkovu. Svým jasným hlasem také doprovází sestry celé provincie na cestě za Pánem na věčnost.  A skutečně tu sestry prožívají vedle nemoci a stáří, jimiž chválí Pána, i velké františkánské radosti celého společenství.  Sestry , které jsou Pánem povolány, zde vyslovují své „ano“ při obláčkách, prvních slibech a doživotních slibech. Při jubilejních slibech (po 25, 50. 60 i 70 letech) vzdávají Pánu chválu a dík za povolání k dokonalé lásce. Mateřinec je pro sestry celé provincie tím, čím byla Porciunkula pro sv. Františka a bratry.

Školské sestry OSF mají v Praze komunitu sester ještě na Vinohradech v Křesťanském domově mládeže u sv. Ludmily, kde se podílí na křesťanské výchově a celkové formaci asi 120 středoškolaček. Provincialát mají Školské sestry prozatím v klášteře zvaném „U sv. Anežky“ v Praze 2, Lublaňské ul. č. 44, protože v budově mateřince zatím není dostatek místa.

Sestry v Praze učí náboženství na katolické škole a na farách, připravují katechumeny, pracují i pro Konferenci vyšších představených ženských řeholí v ČR. Na Kladensku v Budeničkách pokračují sestry ve výchově a zdravotní péči o mentálně postižená děvčata. Školské sestry sv. Františka spojuje charisma vyjádřené zakladatelkou Matkou Františkou Lemplovou: „Jsem zde s Bohem pro vás!“ Charisma zakořeněné v prožívání evangelia podle tradic františkánské kajícnosti je důvěrné spojení s Bohem uprostřed apoštolské práce. V duchu františkánské chudoby, jednoduchosti a pokory ve společném životě se  (sestry) věnují křesťanské formaci a výchově pro celkový rozvoj člověka. Odpovídají na znamení doby a na potřeby církve jako její věrné služebnice   a radostně slouží chudým a jinak potřebným.

Tento mateřinec byl až do roku 1947 generalátem kongregace. Školské sestry OSF  byly vysílány do všech světadílů a dnes působí všude kromě Austrálie, a jsou dnes misijním společenstvím s generalátem v Římě.

V provinčním mateřinci žijí sestry svůj zasvěcený život  v harmonii života modlitby, práce a radostné oběti. Den začíná modlitbou žalmů, které se vznáší k Pánu i v poledne a večer. Chvála Boha zde každý den vrcholí při slavení eucharistické oběti a v rozjímání  Písma svatého. Odtud se vznáší k  Pánu prosby na usmíření za celý národ i svět. Sestry se také účastní každou poslední sobotu v měsíci smírných poutí k Panně Marii Paládia a  každý první pátek v měsíci celodenních adorací v kostele sv. Ludmily na Vinohradech za nová povolání  ke kněžskému i zasvěcenému životu, za rodiny a za Plenární sněm místní církve.

V mateřinci bývají četná setkání sester juniorek, formátorek i sester představených. Po 45 letech vyhnanství zde byla v roce 1995 i provinční kapitula. Každou sobotu jsou zde také bohoslužby pro místní farnost.

Každoročně  na den 2. srpna zve tato naše Porciunkule všechny, kdo touží prožít odpuštění a milost po františkánsku. Vždyť sv. František dobře „věděl, že kostelík Panny Marie je zvlášť milosti plným místem a často říkal bratřím: Synové moji, hleďte, abyste toto místo nikdy neopustili! Zde dostane oč žádá každý, kdo v pokoře srdce prosí.“

Školské sestry OSF