Čech, Zdirad

18. května            + 15. 8. 1587

Sv. Felix (Porro) měl nejen pěkné jméno, ale ještě pěknější přezdívku. Všichni, kdo ho znali, mu říkali bratr Deo gratias. Tak totiž tento římský kapucín, sběrač almužen, děkoval, když dostal dar, tak děkoval, když místo něj dostal výprask, tak zdravil a tak se i loučil. Přestože byl neučený, dokázal dobře poradit chudákům i vznešeným v drobných nesnázích i životních problémech, a Bůh ho obdaroval mnoha podivuhodnými mystickými vizemi. Při jedné z nich mu dokonce Naše Milá Paní, jejímž byl oddaným ctitelem, dala pochovat svého božského Syna. Nejen že ho milovali věrný přítel sv. Filip Neri,  kardinál sv. Karel Boromejský i papež Sixtus V., ale miloval ho i římský lid, dokonce tolik, že když světec zemřel, zástupy, které se hrnuly do jeho cely rozloučit se s oblíbeným bratrem, nejen roznesly na památku všechno zařízení, ale ctitelé odstřihávali i kousky světcova hábitu, takže bratří museli jeho tělo třikrát převlékat, aby ho zemi nesvěřovali tak. jak přišel na svět.

V roce 1631 bylo světcovo tělo přeneseno z kláštera sv. Bonaventury do kostela Panny Marie Neposkvrněného Početí na benátské cestě v Římě.

Kresbu světcovy postavy provázejí pod znakem Říma znakové štíty papeže Urbana VIII., který dal bratra Felixe zapsal 1. října 1625 mezi blahoslavené, a papeže Klimenta XI., který ho 22. května 1712 prohlásil za svatého.

Zdirad Čech