Mlčoch, Lubomír OFS

Motto:

"Pozemská skutečnost stojí dnes proti náboženství v takovém protikladu a v takovém nezájmu ke všemu Božímu, že vzniká dojem, jakoby pro věc Boží se již nedalo nic dělat. Církvi zbývá jen jedna metoda, jedna cesta, a to znovu se dnes zmocnit lidsky stávající pozemské skutečnosti a znovu ji křesťansky prožít! Toto poslání dnes může splnit jen křesťan laik!

(Exegetické poznámky k řeholi SFŘ od P.Aloise Moce,OFM)

V předvečer 63. pouti do Poříčí nad Sázavou k hrobu našeho zvěčnělého bratra JUDr. Františka Noska, sekulárního františkána, se zamýšlím nad touto podivuhodnou postavou, politika a národohospodáře usilujícího o svatost života. Nejde mi o celkový portrét jeho osobnosti, chtěl bych poukázat jen na jednu zvláště výraznou stránku jeho díla, které bylo jinak tak mnohostranné. Rád bych dal odpověď na otázku, kterou si kladli již Noskovi současníci a přátelé: Proč se člověk tak veskrze náboženský a hluboce duchovní -notabene františkán(!)-, "dal zrovna na politiku a finančnictví?", když tyto oblasti jsou pro křesťana často ještě podnes jaksi dopředu podezřelé, zavádějící či vystavující křesťanskou duši zvlášť zapeklitým pokušením.

Již pamětníci Noskovi vyslovovali uznání, že se rozhodl věnovat oblastem křestany zpravidla opomíjeným. Mnozí jiní zdůrazňovali, že jeho cíle byly vždy vposledku duchovní, a že v činnosti politické či hospodářské viděl spíše prostředek k dosažení duchovních cílů, jen jim bylo Noskovo konání v politice, finančnictví či družstevnictví podřízeno. To bylo ovšem možné jen proto, že "jeho život byl skutečně a trvale nadpřirozeným" (P. Dr. Jan Urban , OFM). Já bych si však troufnul vidět v politické a ekonomické činnosti Františka Noska právě onu jedinou cestu, kterou P. Alois Moc, OFM ve výkladu naší sekulární františkánské řehole vyzvedá jako jedině schůdnou pro evangelizaci dnešního světa: nově uchopená a křesťansky nově prožitá pozemská skutečnost, která nás všechny - ať chceme anebo nechceme- zapředla do sítí světa politiky a "tržní ekonomiky".

Zdá se mi tedy, že Nosek geniálně - v duchovním slova smyslu - předjal dobu v níž žijeme, a že nám ukazuje i cestu, jak ji křesťansky opravdově prožít. Je to Koperníkovský obrat v poměru křesťana vůči světu politické moci a vůči světu trhu a peněz. Nosek neusiluje o formální změny institucí politické sféry - parlamentní demokracie- či o formální změny institucí, na nichž stojí kapitalistická tržní ekonomika. Jemu jde o to, proměnit tyto instituce zevnitř. Namísto revolucí jež zrodily ještě za jeho života či krátce po jeho smrti oba totalitní politické a hospodářské systémy, Nosek sám zahajuje svým počínáním jedinou skutečně plodnou revoluci, která je s to proměnit pozemskou skutečnost: revoluci lidských srdcí, konverzi - proměnu chování lidí v politice i na trhu. Noskovi jde o sociální dimenzi evangelia, o posvěcení světa politiky a hospodářství, o novou evangelizaci, která dnes může být jen evangelizací hospodářství. Jak by takové nově prožité hospodářské vztahy mezi lidmi měly vypadat? Ani existující instituce nebrání tomu, aby člověk rozuměl své práci jako úkolu Bohem svěřenému, jako službě společenství, jako posvátnému obětování práce (volně dle F.Noska). Pokud cílem hospodářských aktivit není maximalizace zisku, bohatství a konzumu, ale "vytváření prostředí v tomto životě, v jakém by se dařilo péči o spásu duše" (dle J.E.Urbana), pak lze respektovat lidskou důstojnost všech partnerů i v ekonomice: spolupracovníků, nadřízených i podřízených, zákazníků i dodavatelů, i širší komunity, v níž podnik hospodaří. Pokud by se lidé v ekonomice - např. ve finančních institucích - řídili "františkánským krédem dr. Noska", jímž byla zásada "vkladatelům jistota, dlužníkům mírný úrok, a z čistého zisku také něco Pánu Bohu", pak jsou ekonomika, finančnictví, ba i instituce peněz sama jaksi posvěceny, neboť přebytky pozemských činností se obracejí ve skutky křesťanské lásky.

Řeknete: je to pěkné, ale není trochu "pohádka pro dospělé?" Skutečně - podíváme-li se kolem sebe, je pozemská skutečnost tomuto ideálu zatím dost vzdálena. Ale přece jen: nenajdou se v řadě světských institucí i lidé, kteří své práci rozumí podobně jako František Nosek ? Nesetkáváme se s tím, že i mocné finanční instituce, které zatím dávají dlužníkům úroky spíše nemírné, jsou ochotny z pozemských přebytků sponzorovat věci veřejného blaha či blíženské lásky?

A nenajde se mezi námi křesťany dost těch, kteří se snaží pracovat ve prospěch toho, aby se v prostředí kolem nás lépe dařilo spáse duší?

Rysem povahy Františka Noska bylo to, že nezůstával u slov, snažil se je uvádět ve skutky. Naše dnešní ekonomika strádá nedostatkem poctivosti, nedostatkem vzájemné důvěry, odcizeností jednotlivců uzavřených do vězení své sebelásky.

Koperníkovským obratem Františka Noska v hospodářství byla snaha proměnit instituce hospodářských družstev, svépomocných úvěrových družstev /záložen a spořitelen/, katolických spolků, charitativních, vzdělávacích i dalších podniků, které by prostřednictvím svých každodenních aktivit posilovaly poctivý přístup k práci, vzájemnou důvěru mezi lidmi, vzájemnou pomoc a solidaritu. Tedy snaha proměnit ekonomiku jako místo, v němž je nám všem dáno trávit velkou část pozemského života, na prostředí, v němž se daří společnému usilování o spásu, o přesah pozemských aktivit v Boží království. Noskovi šlo o posvěcení ekonomiky a politiky, těch sfér moderní společnosti, jež jsou navzájem těsně svázány, a z nichž ani křesťan nemůže uniknout.

Naše církev žije i přípravami na všeobecný sněm - synod, který by měl napomoci novému porozumění a novému prožití křesťanského života ve světě na konci druhého milénia po Kristu. My sekulární františkáni jsme rovněž naší matkou církví voláni k tomu, abychom přispěli naší specifickou hřivnou k tomuto společnému hledání. Životní vzor a životní příklad našeho bratra Františka Noska je mi důkazem životnosti spirituality franiškánů žijících ve světě i pro následující 21. století. Je tomu tak proto, že on byl věrný ideálu našeho otce sv. Františka, a tento ideál je "z hlediska dějin spásy obnovou /jakoby "novým zjevením"/ prvopočáteční evangelní formy života, kterou žil vtělený Syn Boží ve své pozemské existenci se svou Matkou, s apoštoly a učedníky" (P. Alois Moc OFM). A proto je "moderní" i v době "post-moderní".

Lubomír Mlčoch OFS