Vagnuzzi, Ugolino

     Pozdrav pokoje nacházíme doložený už od druhého tisíciletí před Kristem v literatuře národů antického Středního Východu. Byl užíván jak ve společenských vztazích všedního života, tak v pro- tokolárních záznamech korespondence u Asyřanů, Babyloňanů, Egypťanů, Mari, Ugaritu, El Amarnay a Mitanni.

    Písmo svaté nám jak ve Staré tak v Nové smlouvě ukazuje, že nejběžnějším pozdravem či přáním pro věřící v Boha je "pokoj".

    Je-li pokoj v srdci a mezi bratry (Mk 9,50), co si může Boží syn přát více? Pokoj je poklad neocenitelné hodnoty. Sv. Robert Bellarmin napsal, že "unce pokoje platí víc než libra vítězství". A sv. Augustin už v "Božím městě" kladl důraz na pokoj slovy: "Pokoj je takové dobro, že si nemůžeme přát dražší, ani mít uži- tečnější." Dante Alighieri v "Jedinovládě" napsal: "Je jasné, že všeobecný mír je nejlepší z věcí, které přispívají k našemu štěstí."

    Když se Ježíš zjevil svým (Lk 24,36), pozdravil je slovy: "Pokoj vám." Stejný pozdrav nacházíme u sv. Jana (Jan 21,20 a 27). V listech sv. Petra a sv. Jana a téměř ve všech listech sv. Pavla najdeme pozdrav nebo přání pokoje.

    Lze říci, že Apoštol národů objevil tajemství šťastného lidského spolužití, když v listech Římanům (12,18), Korinťanům (1 Kor 7,15;2 Kor 13,11) a Soluňanům (5,13) doporučuje žít v pokoji. A sv. Petr ve svém druhém listu (3,14) žádal křesťany, aby byli bez úhony v pokoji.

    Trvalo by dlouho uvádět všechny citáty vztahující se v Písmu sv. k pokoji. Omezil jsem se na to, abych z nich citoval jen několik, které podle mého názoru mají největší význam.

    Pokoj je ctnost pravého Božího syna, tím spíše ji musí mít řeholník, který má být hlasatelem pokoje. Sv. František byl nepochybně apoštolem pokoje, neboť chodil městy a vesnicemi a kázal pokoj, tak jak to udělal také ve svém Assisi, kde zlomil přehrady oddělující biskupa od občanských autorit.

    Je to krásná scéna dvou bratří, které světec poslal na hlavní náměstí svého města, aby tam zazpívali sloku písně bratra slunce: "Buď chválen, můj Pane, těmi, kdo odpouštějí z lásky k tobě!" A v Assisi zavládl pokoj.

    František byl poslem nenásilí, bratrství, pokoje. "Podstata jeho řeči směřovala k urovnání nepřátelství a k tomu, aby položil základy nových mírových smluv" (Tomáš ze Spalata, Františkánské prameny I. str. 950).

    Když prolistujeme Františkánské prameny, hned si povšimneme, jak František chce všem přát a hlásat ten mír, který měl v srdci. V první řeholi (XIV.) i v druhé (III.) přikazuje bratřím, když vejdou do některého domu, aby řekli nejdříve: "Pokoj tomuto domu!"

    Ve svém Odkazu napsal: "Pán mi zjevil, že máme zdravit takto: Ať ti Pán udělí svůj pokoj!" V úvodu k Listu všem věrným křesťanům přeje "pravý pokoj z nebe". V Listu vládcům lidu je zdraví tak, že jim přeje "spásu (zdraví) a pokoj". V Listu kvardiánům bratří přeje "spásu a svatý pokoj", a stejný pozdrav posílá bratru Lvovi, zatímco bratru Antonínovi přeje spásu a končí vřelým: "Měj se dobře!" Paní Jakubě přeje "pozdrav v Pánu v jednotě Ducha svatého".

    V Legendě tří druhů, v Legendě perugijské, v Zrcadle dokona- losti, ve Větší legendě sv. Bonaventury, v Kvítcích, v Celanově Životopise Františkův pozdrav vždy zní: "Pán ti (vám) dej pokoj!"

     Zde však je na místě položit si otázku: Odkud pochází tradiční františkánský pozdrav "Pokoj a dobro"? Mezi badateli o františkánství se o této otázce mnoho debatovalo a patrně nikdy nedokážeme přesně vědět, kdy vznikl tento pozdrav tak šťastný a snadný k vyslovení.

    Otevřeme společně "Legendu tří druhů", kde v 8. kapitole stojí doslovně: "Je podivné a je to zázrak, že (František) už před svým obrácením měl jakéhosi předchůdce a hlasatele tohoto pozdravu. Byl to nějaký člověk, který chodil po Assisi a zdravil: Pokoj a dobro, pokoj a dobro! A mezi lidmi potom zavládlo přesvědčení, že jako měl Jan hlásat Krista, a když Kristus začal kázat, stáhl se, tak i ten člověk jako druhý Jan předcházel svatého Františka a zvěstoval pokoj, a když František vystoupil, zmizel" (26). Ani Celano ani sv. Bonaventura neuvádějí epizodu s tímto zvláštním předchůdcem. Františkánský pozdrav "Pokoj a dobro!" se tedy vyskytuje jen v Legendě tří druhů, nejvýznamnějším neúředním životopise sv. Františka.

    Pokusme se však vyslovit závěr. Podle citované Legendy by "Pokoj a dobro!" nebyl původní pozdrav sv. Františka. Opravdu neexistuje žádný doklad, který by dosvědčoval, že sv. František říkal a tím méně napsal tuto průpověď.

    Je však třeba mít na mysli, že sv. František čerpá z bible, především z evangelia a z celého Nového zákona, pojem pokoje, který pro něj má význam "pokoj s Bohem, se sebou samými a s bratry". Jak jsme již poznamenali, ve svém Odkazu napsal, že Pán mu zjevil, aby takto dával pozdrav. Nejde tedy o jeho vlastní pozdrav. Poznal jej Božím zjevením a Bůh jej vložil do jeho úst a do úst jeho synů.

    V Legendě tří druhů (v 8. kapitole) čteme, že František "při každém kázání pozdravoval posluchače těmito slovy: Pán ať vám udělí pokoj... Proniknut prorockým duchem, podle prorokových slov začal podle vzoru uvedeného muže sám hlásat pokoj a kázat spásu" (26). Přirozeně šlo o spásu duše, a to je ono "dobro", ba "nejvyšší dobro", které světec mohl přát svým posluchačům. Toto je nutné zpřesnění, jednou provždy. Termín "dobro" obsažený v průpovědi se nevztahuje na hmotné dobro ani na tělesné zdraví.

    Takový výklad by totiž otevřeně odporoval jeho duchu chudoby a jeho neomezené důvěře v Prozřetelnost. Proto je třeba jej chápat jako "spásu" či přesněji "spásu duše".

    V tomto smyslu františkánské poselství dostává svou vlastní hodnotu, jakou si přál sv. František. Jen v této perspektivě uvedená průpověď vyjadřuje podstatu pozdravu a přání ve své bohatosti.

     V "plnosti časů" také dvojice pokoj/dobro nabývá svou plnost, když splývá s jedinou osobou: Pokoj a Dobro, to je Kristus. "Kristus je náš pokoj", prohlašuje sv. Pavel v Listu Efesanům (2,14). On je náš pokoj, protože nás uvedl do pokoje s Bohem; protože uskutečnil vzájemné usmíření mezi lidmi tím, že zbořil hradby oddělení, nenávisti a nepřátelství mezi lidmi, které je oddělovaly; protože krví prolitou na kříži usmířil se sebou všecko jak na nebi, tak na zemi (Kol 1,20). Přání "pokoje a dobra" v ústech křesťana tedy zahrnuje všechna dobra Vykoupení i jejich Původce samého.

    Proto klidně můžeme nadále zdravit "POKOJ A DOBRO!" s jistotou, že nezrazujeme, ale naopak vykládáme vlastní myšlení sv. Františka.

    Obdivuji znak, který od staletí františkáni rozšířili po celém světě: paže Kristova zkřížená s paží sv. Františka objímají kříž; znak obohacený latinskými slovy "PAX ET BONUM". Jeho původ je ponořen v dějinách františkánství a přejeme si, aby provázel Františkovy syny stále.

    Pokoj a dobro! Prosté heslo, které zvěstuje radost a jas. Autentické poselství evangelia. Vřelé stisknutí ruky se sv. Františkem. Pozdrav bohatý na radost a poezii.

                       P. Ugolino Vagnuzzi,

VITA MINORUM 5/1997

                      Z italštiny přeložil

Radim Jáchym OFM