Moc, Alois OFM
Světlo duši blažící, srdce v tebe věřící
rač milostně naplnit!
l. Světlo duši blažící - prameni blaženého světla.
Světlo Ducha svatého je zde nazýváno blaženým světlem. A právem, neboť přichází z nebeské slávy, z lůna Nejsvětější trojice, z pramene, z moře, z nezměřitelné propasti veškeré blaženosti.
Zaslouží si být nazýván blaženým světlem také proto, že nám toto světlo osvěcuje cestu k blaženosti. Nevede nás však pouze jistou cestou k blaženosti tam v nebi, ale oblažuje a dává štěstí lidskému srdci již na tomto světě. Dopřává nám spatřovat dobrotu, lásku, štědrost Boží, dokáže otevřít oči duše, aby patřila na zázraky milosti, pozvedat zrak duší, aby tušily, co je v nebi připraveno těm, kdo milují Boha. Jak by neměly být okamžiky, v nichž duši o těchto věcech vzchází nové světlo, chvílemi blaženého patření?
Neméně potěšitelně působí světlo Ducha svatého, když dopřává zkroušené duši svým světlem pohled do propasti nekonečného milosrdenství Božího a když tam duše vidí, jak jí Bůh vše odpustil, hříchů nevzpomíná a daruje jí svou neumenšenou lásku a přátelství, jako by ho nikdy neurazila, jak pro ni připravuje nové a skvělé plány milosti - Bože, jak oblažující světlo je to pro kající srdce!
2. Rač milostně naplnit. - K tomu musí být srdce čisté. Vždyť zamženým nebo zašpiněným sklem také jen slabě proniká sluneční paprsek. Aby se však srdce očistilo, potřebuje pomoc Ducha svatého, neboť oko naší duše je již dědičným hříchem velmi zesláblé, přitom jsme je také zaslepili tolika osobními hříchy. Kromě toho v nás vládne jistý ostych, přesně a důkladně zkoumat záhyby svého srdce, zákoutí svědomí. Odložme ostych a mějme posvátnou odvahu, abychom ve své duši uvedli všechno do pořádku, a prosme Ducha svatého, aby svým světlem pronikl do hlubin naší duše. Postupně odhalíme věci, které jsme dosud vůbec nepozorovali - hříchy, které se zcela skrývaly, sklony, příchylnosti, odpor, vášně, kterých jsme až dosud nedbali. V tomto světle se nám odhalí chyby a hříchy, které jsme při zpytování považovali za maličkosti.
Prorok Ezechiel vypráví, že ho Bůh pověřil probourat chrámovou stěnu, aby viděl tam napáchané zločiny. Tak musíš i ty s pomocí Ducha svatého probourat stěnu svého srdce, abys viděl, jaké nepřístojnosti se dějí v tomto Božím chrámu, a s pomocí jeho světla se rozhlížet, jak to dát do pořádku.
Sv. farář arský praví: „Duch svatý je světlo. On je ten, který nám dopřává rozlišovat pravé od falešného, dobré od zlého. Jako hodinář svou lupou prohlíží nejmenší kolečka hodin, tak světlem Ducha svatého poznáváme všechny jednotlivosti svého ubohého života. Tu se nejmenší nedokonalosti jeví jako velmi slabé. Nejmenší hříchy působí odpor.“ - O jedné zbožné panně se vypráví, že na její naléhání, aby poznala stav své duše, měla vidění své duše jako malého dítěte znetvořeného vředy po celém těle.
Jak by v takovém případě vypadala tvá duše? To není nijak oblažující představa, ale je to první krok, aby světlo Ducha svatého mohlo proniknout do našeho očištěného srdce.
3. Srdce v tebe věřící. - Bude však Duch svatý ochoten zabývat se tak ubohým srdcem a navštívit je nebeským světlem? Jistě bude! Již proto, že v tomto srdci přebývá víra a náš Spasitel všechny své věřící svěřil péči Ducha svatého. Již proto, že každá duše byla vykoupena krví Kristovou, která na ní lpí. Již proto, že křesťan se stal křtem sv. na duši i těle chrámem Ducha svatého, stal se jeho vlastnictvím, nese v sobě jeho znamení.
Kromě toho Duch svatý, protože sám je nekonečně Svatý, má neobyčejnou touhu vést všechny ke svatosti. Čím je však duše čistší a čím více odpovídá záměrům Ducha svatého, tím bohatěji vylévá do jejího srdce nebeské světlo. To ve vysokém stupni zakoušeli světci.
Alois Moc OFM