Čech, Zdirad

15. července         + 1274

Sv. Bonaventura (rodovým jménem Jan Fidanza) patří mezi nejpozoruhodnější muže nejen v okruhu synů sv. Františka, ale v katolické církvi vůbec. Silou své osobnosti překlenul zdánlivě nespojitelné protiklady. Přes své obrovské vzdělání neváhal připomínat, že neučený člověk může Boha milovat víc než přeučený teolog.  Nezapomínal, že školní vědomosti nemohou nahradit rozjímavý život. Nepřekonatelnou laskavost projevoval k těm, kdo se na něho obraceli s prosbou, ale tvrdě se vzepřel nepřátelům  řádu. Dokázal odmítnout biskupskou hodnost, když věděl, že jeho schopnosti potřebuje řád, ale nevzepřel se, když mu papež nařídil přijmout účast v kardinálském sboru. Jen posly požádal, aby počkali, než domyje nádobí.

Kresbu světcovy postavy (s kruhem, který symbolizuje Bonaventurovu mystickou cestu duše do Boha a který užíval i na svém kardinálském znaku) provázejí nahoře tři znakové štíty papežů, kteří projevovali sv. Bonaventurovi úctu a obdiv už za jeho života: Alexandra IV., který se zastal jeho i řádu proti  sorbonské univerzitě, Klimenta IV., který mu nabídl biskupský stolec v Yorku, a Řehoře X., který ho jmenoval  kardinálem - biskupem ostijským a sloužil za světce zádušní mši. Dole jsou znakové štíty Sixta IV., který dal Bonaventuru r. 1482 zapsat do seznamu svatých, a Sixta V., který mu bulou Triumphalis Hierusalem přiřkl titul Serafický doktor.

Za připomenutí stojí i to, že světcovo tělo spálili r. 1562 kalvíni.

Zdirad Čech