Čech, Zdirad
25. srpna + 1270
Když jednou Gaius Julius Caesar vyplul na moře, blížila se bouře a plavci se chtěli vrátit. Řekl jim - je s vámi císař, nic se vám nemůže stát. Domníval se totiž, že tím, kdo poroučí bouři, je on sám. Jenže se to nějak nepovedlo a za chvíli už měli plné ruce práce, aby se zachránili na pevnině.
Jiná příhoda: na Galilejském moři. Učedníci tenkrát také ještě neměli moc jasno. Napřed probudili Pána, který klidně spal, zatímco bouře plnila loď vodou, a volali, ať je zachrání. A když to udělal, divili se, kdo že to vlastně je, když může rozkazovat i větru a vodám, a ty ho poslouchají.
A třetí příhoda: Ludvík, král francouzský, se vrací domů ze Svaté země a veze velkou část svatého Kříže, část trnové koruny a hřeby. Bouře pohazuje lodí a vrhá ji na mělčinu. Námořníci propadají hysterii a tropí halasný zmatek. Jen svatý král klidně klečí v modlitbách před Nejsvětější svátostí. On už totiž ví, kdo je pánem vod.
Kresbu světcovy postavy provázejí znaky Jeruzalémského království, králových rodičů Ludvíka VIII., krále Francie, a Blanky rozené princezny Kastilské a jeho choti Markéty, dcery Rajmunda V., hraběte z Provence. Pod nimi je znak papeže Bonifáce VIII., který krále vřadil mezi svaté už v r. 1297.
Zdirad Čech