Čech, Zdirad
l. prosince + 1482
Kolem mrtvých těl světců se často dějí podivné věci. Ctitelé z nich po kouscích trhají hábity (a nejen ty!), aby měli relikvii, vedou se spory, kde mají být těla uložena, najímají se vojáci pro šarvátky o privilegium mít světce ve svém kostele. Ale doopravdy podivuhodná věc se stala nad tělem blahoslaveného Antonína Bonfadini z Ferrary.
Antonín se ve Ferraře narodil na začátku XV. století, stal se laureátem tamní univerzity a pak členem tamního františkánského konventu sv. Ducha. A přesto, že doma není nikdo prorokem, se stal proslulým kazatelem a mužem hluboké modlitby, jehož prosby nebývaly oslyšeny. A pak se vydal na pouť do Svaté země, když se vracel, cestou onemocněl a pak umřel v Cotigrole, vzdušnou čarou asi 50 km od rodné Ferrary. Cotigrolští měšťané ho, potěšeni skutečností, že u nich umřel světec, honem pohřbili ve farním kostele a stali se jeho horlivými ctiteli. A se stala ta velmi podivuhodná věc: ferrarští bratří nenajali ani tlupu lapků, aby ostatky ukradli, ani tlupu vojáků, aby o ně bojovali, ani tlupu advokátů, aby se o tělo soudili, ale přestěhovali svůj konvent k tomuto svému bratru. A úcta ke světci byla tak velká, že přečkala i dočasné rozehnání konventu a zavření kostela, když se sever Itálie zatměl vlivem francouzského revolučního osvícenství.
Kresbu postavy světce provázejí znaky Ferrary a Svaté země a znak papeže Lva XIII., který r. 1901 svým beatifikačním dekretem zakončil sedmiletý kanonický proces.
Zdirad Čech