V našich konstitucích čteme: „Duchem našeho společenství je duch evangelia, tak jak naplňoval svatého Františka a naše zakladatele Otce Theodosia a blahoslavenou Matku Marii Terezii Schererovou.“
Naši zakladatelé toužili v duchu svatého Františka zmírňovat bídu a utrpení lidu, která nastala v době počínající industrializace a sociálních a politických proměn v první polovině minulého století. Ke zmírnění bídy založil kapucínský kněz společenství sester, které v duchu evangelia přinášelo lidem radost a pomoc i v těžkých životních situacích. Ujímaly se školství a později charitativní činnosti. Sám zakladatel říká: „Chtěl jsem tuto kongregaci uspořádat tak, aby se všude hodila, všude mohla být přijatá a aby mohla proniknout do všech poměrů.“
Každé sestře pomáhá síla vycházející z Kristovy výkupné oběti na kříži. Zakladatelka své sestry povzbuzuje: „Neztrácejte odvahu, ale pohlédněte na toho, od něhož pochází všechna síla.“ A jinde říká: „Mějte stále na mysli, že jen cesta kříže je jistou cestou k nebi.“
Proto se také nazýváme Milosrdné sestry svatého Kříže. Každá z nás si zvolila a přijala Ježíšův kříž jako znamení a oporu pro svůj život. Osvědčilo se to zvláště v dobách války, kdy naše spolusestry pracovaly v lazaretech, ale také v době útlaku, kterou prožívaly v různých internačních táborech. Ale i v každodenních situacích se obracíme k našemu ukřižovanému Mistru a Pánu, který nám pomáhá.
Z naší provinční kroniky se dozvídáme, že do bohosloveckého semináře v Olomouci přišly sestry v roce 1877. Jak uvádí kronika, 26. listopadu 1877 navštívila bohoslovecký seminář sama zakladatelka, blahoslavená Matka Marie Terezie, aby si prohlédla příbytek, který měly sestry převzít.
Některé z našich spolusester se na bohoslovecký seminář ještě z doby před válkou pamatují. Sestra Bohumíra tu pracovala se sestrami jako mladé děvče v prádelně a ráda na to vzpomíná. Časy se změnily, doba totality zabránila tomuto působení, avšak v roce 1990, kdy byl kněžský seminář vrácen zpět církvi, aby opět sloužil svému účelu, obrátil se nově ustanovený rektor Arcibiskupského kněžského semináře Mons. Milan Kouba na naši provinční představenou sestru Alenu Tkadlčíkovou a ta mu ochotně jménem kongregace vyšla vstříc.
7. července téhož roku nastoupily do semináře tři sestry. Tehdy byla budova ještě obsazena pedagogickou fakultou a navíc byla značně zdevastována. Všechno se muselo renovovat a toho všeho se sestra Vojtěcha, Agáta a Václava účastnily.
Dnes tvoří naše společenství osm sester. Žijeme zde pro potřeby těch, kteří se připravují na kněžství. Naše práce spočívá ve službě v kuchyni, v jídelně, na úklidu, v prádelně, v zásobování a v administrativě. Jsou to úkoly, kterých se ujímáme rády s vědomím, že ti, kteří zde žijí, se připravují na celoživotní poslání kněze – druhého Krista. Snažíme se jim pomáhat nejen svými službami, ale především je zahrnujeme do svých modliteb.
Sílu k plnění svých úkolů čerpáme v každodenní eucharistické oběti v naší znovu vybudované sesterské kapli Povýšení svatého Kříže, kde eucharistický Ježíš tvoří střed našeho společenství. Spolu s ním se vždy ponořujeme do Boží lásky a to nám pomáhá žít ve vzájemné úctě a lásce. Vážíme si práce každé sestry, každého přínosu, kterým obohacuje naši komunitu. Dary máme rozmanité, a tak je dáváme podle potřeby k dispozici.
Sestry naší kongregace žijí většinou ve větších společenstvích, kde je rády navštěvujeme. Spolu s nimi v provinčním domě v Kroměříži prožíváme každoročně exercicie. Jsme také vděčné našim sestrám v Choryni, že u nich můžeme trávit dny měsíční obnovy. Povzbuzuje nás, že i naše starší a nemocné sestry nám pomáhají svými modlitbami.
S Boží pomocí rády budeme i nadále, bude-li to Bůh chtít, pomáhat naší církvi v samotném srdci arcidiecéze – v Arcibiskupském kněžském semináři, vždyť, jak říkají naše konstituce:
„Nejdeme cestou následování Krista osamoceny. Víme, že jsme spojeny s Marií, Matkou
našeho Pána. S důvěrou v její přímluvu svěřujeme svůj život do její ochrany.
Křížové sestry z kněžského semináře