Moc, Alois OFM

Jako byl Ježíš pravým ctitelem Otce, tak ať je duší jejich existence i činnosti modlitba a kontemplace (Řehole 8a).

Bratři a sestry ať milují synovské setkání s Bohem a z modlitby a nazírání ať učiní duši svého bytí i svého jednán. (Konstituce, čl. 12.3a.

Modlitba znamená setkání člověka s Bohem. Bezprostřední příprava na modlitbu má svůj postup.

1. krok - soustředění čili ztišení srdce: Soustředit se znamená překonat klam vnitřního nepokoje a být pohotový k rozhovoru s Bohem, usebrat se tak, abych byl i sám sobě přítomen. Soustředění čili koncentrace je v našich rukou. Lze si ji nacvičit. Na soustředění záleží zdar celé modlitby. Mezi překážky soustředění patří neklid srdce (příčiny: hřích, výčitky svědomí, úzkostlivost, přílišné starosti; léky na neklid srdce: lítost - smývá vinu, důvěra - pozdvihuje mysl k Bohu, svatá povznesenost mysli - odstraňuje úzkostlivost.), roztržitost vyvolaná neukázněnou představivostí (zrakové a sluchové představy vědomě nevyvolané nezabraňují vnitřní modlitbě, ale činí ji obtížnou; touto roztržitostí se není třeba zneklidňovat, ale trpělivě ji snášet), roztržitost rozumová (mysl se nezaměřuje na Boha, ale na jiné věci; příčiny: živá fantazie, neklidná mysl, prostředí - mnoha způsoby útočí na lidskou představivost a mysl, dobrovolné všední hříchy, nezřízené žádosti; léky proti roztržitosti: odstranit příčiny dobrovolných roztržitostí, snažit se žít stále v přítomnosti Boží; sv. František Saleský radí: „Když doléhá roztržitost, nebojujme přímo proti ní, nýbrž vroucněji a pozorněji usilujme v modlitbě přimknout se k Pánu.“) a vyprahlost (nedostatek zbožných myšlenek a citů vůle v modlitbě, je to jakási prázdnota. Vyprahlost se liší od nechuti k modlitbě. Nechuť nevylučuje zbožné myšlenky, vyprahlost vylučuje. Vyprahlost nemůžeme zaměňovat ani s vlažností. Při vyprahlosti nenachází člověk zálibu ani v nebeských, ani v pozemských věcech. Léky proti vyprahlosti: pečlivě konat duchovní četbu, usilovat o čistotu srdce, neztrácet ducha, v bázni se pokořovat před Pánem a vytrvat v modlitbě.).

2. krok - uvědomění si Boží  přítomnosti: Soustředěním se naše srdce otevírá do „prostoru“ modlitby. V „prostoru“ modlitby vyvstane před člověkem Boží přítomnost a může říci: Bože, ty jsi zde! Soustředěním si uvědomuji, že v „prostoru“ modlitby jsem také já. Bude-li se mé soustředění zdokonalovat, postupně pochopím, jak závratný rozdíl je mezi přítomností Boha v mém srdci a mou přítomností.

3. krok - hledání Boží tváře čili úsilí o vnoření se do Boží přítomnosti: „Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou“ (Žalm 27). Tvář v přeneseném slova smyslu je výrazem osobnosti. Je také zrcadlem smýšlení srdce. Přítomný Bůh je v modlitbě můj živý protějšek; je tím, kdo nyní má na mysli právě mne samého v mé jedinečnosti a nezastupitelnosti. I když jsem před ním „nic“, zalíbilo se mu právě mne oslovit a rozmlouvat se mnou.

(pokračování)

Alois Moc OFM

(vybráno z připravované knížky Duchovní život)