Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. On učinil veliká světla: slunce, aby vládlo ve dne, měsíc a hvězdy, aby vládly noci (Ž 136,7-9).

Buď veleben, můj Pane, sestrou lunou. Slunce ji živí světlem svým, sluncem je v noci a tmě, vodami moře k přílivu a odlivu hýbá. Zrcadlo stříbrné, hnízdo opuštěné, které upletla vesmírným prstem tajemná dlaň. My k tobě připlujem, bratránku náš, na našich vesmírných lodích, přistanem v mrtvých mořích tvých.

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc a hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš (Ž 8,3.4)?

Ty, Panno neposkvrněná, u nohou tvých je luna skloněna, pluješ a plavíš se staletími; synům a dcerám přispěj do věna, až v tobě najdou přístavy a s tebou vystoupí na nebesa.

Buď veleben, můj Pane, jiskrami zářících hvězd, stvořil jsi je kolem svého trůnu jasné a skvostné. Veliký, všemocný, dobrý Pane, tobě buď chvála, sláva, dobrořečení.

Věřím, že ty jsi počátek všech věcí, spása lidí. V tebe já věřím – není to víra klamná – že ty jsi váha všech věcí nade mnou i za mnou. Věřím a vím, že se rozhlížíš živě a naměříš, i když to nechápu, spravedlivě (Pulikovski). Slavný jsi, Králi, nepřemožený, tobě náleží můj dík, ač nehoden jsem tvé jméno vyslovit.

Pochválen buď, Pane, že dáváš hvězdám svítit na nebeské báni, a zářit líbezně a krásně. Určuješ počet hvězd, každou vyvoláváš jménem (Ž 147,4), měsíc jsi učinil, aby určoval čas (Ž 104,19). Přivádíš tmu, noc se snese.

Pohleďte na jeho všemohoucnost, krásu, blaženost a věčnost. A žasněte! Všemohoucnost je bezmocná, krása zohavena, blaženost umlčena, věčnost usmrcena (Bonaventura).

Veliký, všemocný, dobrý Pane, tobě buď chvála, sláva, dobrořečení. Tys pochodeň, jež větrem nehasne, tys bledý a nachový syn bolestiplné ženy, tys strom modlitbami všemi přetížený, tys Bůh, jenž v pátek mře a v neděli ze smrti vstává (Appolinaire). Veliký jsi, Králi nepřemožený, tobě náleží můj dík, ač jsem nehoden své jméno vyslovit.

Díky, Pane, že žádnou tmu nenecháš beze světla. Střed každé noci je začátek dne, Lodím jsi dal měsíc a hvězdy jako znamení, jímž se mohou na cestě řídit. Těm, kdo zoufají, hvězdy rozsvěcuješ. Vždyť lid, který je ve tmách, uzří veliké Světlo (Iz 9,1). Dej, abychom nezůstávali ve stínu smrti, ale abychom kráčeli ve světle života.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,

stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.