Matějka, Pacifik OFMCap.

Dostaly se mi do ruky „Provinční zprávy českomoravské provincie kapucínského řádu“ z května 1949. Je v nich mimo jiné také okružní list, kterým tehdejší generální ministr br. Clemens a Milwaukee povzbuzuje bratry u příležitosti sjezdu svolaného za účelem přizpůsobení života a apoštolátu kapucínů tehdejšímu světu. Pochopitelně mě zajímalo, čím žil svět před násilným přerušením života v naší provincii. Zvláště mě zaujaly rozsáhlé pasáže věnované kapucínskému vousu. Z textu volně vyjímám následující:

„Jak Sv. otec Pius XII. zdůrazňuje, je třeba obnovit, nebo lépe řečeno znovu probudit řeholního ducha a nijak neoslabovat nebo dokonce úplně měnit kapucínský život, má-li naše vnější činnost být prospěšná nám i ostatním. … Za velké nebezpečí pro náš řádový život považujeme nesmírnou snahu  přizpůsobit se dnešnímu světu, která vede k tomu, že katolíci z jakéhosi strachu a stádového smýšlení stydí se odlišovati od těch, kteří Kristovu církev neznají anebo popírají… Jelikož dnes lidé nechtějí nosit  vousy, zdá se některým bratřím příliš těžké je nosit, a to nejen v zemích, kde je většina protestantů, nýbrž i v zemích katolických, by i v nejstarších provinciích. Jistěže vousy nepatří k podstatě řádu. Nikdo však nepopře, že je to vnější rozeznávací známka kapucínského řádu. Vousy projevujeme své pohrdání světem a cvičíme se v pokoře, když klidně snášíme posměšky, které snad musíme vyslechnout. … Když  jeden vynikající biskup, požádaný několika našimi bratry, předložil tuto otázku vousů Piu XI. blahé paměti, tento ihned poručil, aby se o této věci ani nemluvilo. Svatý stolec si zřejmě přeje, aby se v této věci nic neměnilo. Stejně smýšlí vynikající kardinál ze Spojených Států Amerických, který prohlásil: „Dobře chápu, jak je třeba se zapírat, má-li dnes člověk nosit vousy. Ale nemohu se nikdy přinutit k tomu, abych si vážil oholeného kapucína“ (kard. Stritch  z Chicaga). … Sv. František Saleský, mluvě o tom, co se mu zdá vlastní známkou františkánsko kapucínského života, vyzdvihuje: „Duch kapucínů je přísný a tvrdý (rigidus), abych se přesně vyjádřil, oni chtějí i navenek ukazovat nejvyšší pohrdání světem a jeho marností a rozkoší. Pravím navenek, protože vnitřní odmítání světa musí míti všichni. Kapucíni chtějí svým vnějškem vést lidi k pohrdání věcmi pozemskými, a proto se chudě oblékají…“  Někteří ovšem odpovídají na všechny naše důvody: Jsme-li bez vousů, otvírá se nám mnohem širší pole působení a apoštolátu. Sami věřící nemají rádi naše vousy a jaksi se za ně stydí. Těmto všem odpovídáme, že právě ty provincie, kde mnozí myslí, že je třeba se holit, v  dobách, kdy … řeholníci vousy nosili, nebyly na tom hůře, nýbrž mnohem lépe jak po stránce duchovní, tak i hmotné.  … Není zapotřebí, aby nám tolik záleželo na těch, kterým se nelíbí naše vousy, protože ti si mohou snadno najít kněze bez vousů, kteří se o ně budou duchovně starat. Jestliže naše vousy některé lidi odpudí, zato nám zase mnoho jiných získají. Nepřijdou k nám sice jenom kvůli vousům, ale kvůli tomu, že i navenek ukazujeme svou přísnost a odříkání.“

Tolik tedy volná citace. Nemám v úmyslu ji komentovat. Ale je jistě zajímavým dokladem o tom, proč a jak se do našich konstitucí nakonec dostala věta: „Na znamení svého zasvěcení a pro svědectví chudobě ať bratři nosí náš řádový oděv. Co se týče zvyku nosit plnovous, platí zde zásada různorodosti“ (pluriformitatis norma). Konst 33,6.

Pacifik Matějka OFMCap.