Čech, Zdirad

15. června                       + 1298

Středoevropské panovnické domy daly církvi ve XIII. století řadu podivuhodných světic, které byly navzájem příbuzné nejenom krví, ale hlavně tím, jakou silou je zasáhly tak nové, tak převratné, a přitom tak samozřejmé ideály svatého Otce Františka. Jednou z nich je i blahoslavená Jolanta, uherská princezna, dcera krále Bély IV. a byzantské princezny Marie, dcery nicejského císaře Theodora I. Laskarise. Vyrůstala v Polsku, tam se i vdala za kališského, později velkopolského knížete Boleslava a dala mu tři dcery, z nichž dvě se provdaly a třetí následovala matku, už ovdovělou, do domu klarisek. Tam Jolanta vyměnila dvorské starosti za péči o nemocné a ubohé, pomáhala zakládat nové kláštery mladého řádu a rozjímala o umučení našeho Pána.

Kresbu světice provázejí znakové štíty otce a matky, papeže Lva XII., který r. 1827 schválil mešní oficium k poctě blahoslavené Jolanty v řádech minoritů a klarisek, a papeže Lva XIII., který úctu rozšířil na všechny polské diecéze.

Zdirad Čech