Wally, Traude

 Otázka pravosti Turinského plátna ve světle nejnovějších výzkumů

Šest set let pochybností

 Od roku 1389, kdy biskup Pierre d\'Arcis z Troyes zakázal vystavování údajného Kristova pohřebního plátna, neustává tuhý zápas o otázku pravosti této patrně nejvíce zkoumané starověké památky, na níž jsou zřetelné stopy odpovídající evangelnímu popisu Ježíšova utrpení. Třebaže Pierre d\'Arcis nedokázal jmenovat malíře a velmi pravděpodobně plátno nikdy na vlastní oči neviděl, bylo pro něj jisté, že se jedná o primitivní "padělek lstivě a zlomyslně namalovaný, který byl z finančních důvodů vystavován rodinou posledního držitele Geoffroy de Charny ve zvlášť za tímto účelem vybudovaném klášterním kostele v Lirey u Paříže". Papež Klement VII. sice přikázal biskupovi mlčení pod hrozbou exkomunikace a dovolil vystavování dvěma bulami, polemika okolo plátna však neustala, od začátku 20. století pak znovu nabyla na prudkosti a trvá dodnes.

Uhlíková metoda: středověký padělek!

 Dne 13. října 1988 ohlásil arcibiskup Anastasio Ballestrero, kustod turinského plátna, prostřednictvím sdělovacích prostředků známý negativní výsledek vědeckého zkoumání plátna radioaktivní uhlíkovou metodou, s tím, že jde o středověkou malbu. (Jak bylo později přesvědčivě prokázáno, "uhlíková metoda" je spolehlivá jen při zkoumání čistých materiálů, zatímco turinské plátno často trpělo prachem a kouřem ze svíček při vystavování a jednou i požárem. Pozn. překl.)

Deset let předtím: Nemůže jít o malbu

 Už předtím v roce 1978 bylo skupině amerických badatelů jasné, že u obrazu těla viditelného na plátně se nemůže jednat o žádnou malbu. Různými vědeckými testy a mikroskopickým šetřením (rentgenovými, infračerveným a ultrafialovým zářením, fluorescencí, měřením odrazu, chemickými rozbory, VP 8 NASA atd.) bylo zjištěno, že v místech, kde je obraz těla, nebylo možno nalézt žádné pigmenty středověkých barev. Roztřepení v pixelu, makrofotografie tkaniny a Fourierova transformace (matematická přeměna) prokázaly, že se nedají zjistit ani směry tahu štětcem, ani obrysy (kontury). Perspektivní zkrácení nohou nebylo ve 14. stol. ještě známé, a negativní malba (jak známo, na obrazu těla jde o fotografické obrácení světelných hodnot, ne však u stop krve) vůbec není až podnes se všemi znalostmi končícího 20. století možná.

 Sépiově hnědá barva obrazu těla, která je pouze na povrchu a nesahá nikde hlouběji než 40 mikronů (O,O4 mm), vznikla dehydratací (odvodněním) dosud neznámým zdrojem tepla, která vyvolala jednobarevné zabarvení textilních vláken, odolné proti vodě a ohni (požár 1532).

 Podle výsledku datování radioaktivním uhlíkem se zdálo, že věda se dostává do rozporu sama se sebou. Proto se 1989 sdružili badatelé plátna z různých vědních oborů do mezinárodního grémia, aby pátrali po důkazech pravosti plátna.

Co přinesly nové výzkumy?

 Vědec řídící tým badatelů, francouzský matematik, informatik, epistemolog a lingvista Arnaud Aaron Upinsky podal 8.9.1989 před mezinárodním grémiem badatelů plátna důkaz, že plátno nemůže být žádný padělek ze 14. stol., když připomenul vědcům tyto výsledky bádání:

 - Technika zhotovení tkaniny (vzor rybí kosti ve vazbě materiálu) a zastaralý tkalcovský stav (na němž byly prokazatelně zpracovávány jen rostlinné tkaniny, a proto vede k závěru o orientálně-židovském okruhu) ukazují na tkaninu 1. století.

 - Už v osmdesátých létech byla soudními lékaři zjištěna lidská krev skupiny AB.

 - Historicky známá cesta turinského plátna (přes Malou Asii) mohla být potvrzena Maxem Freiem na základě rozboru pylových zrnek (rostlin rostoucích od Malé Asie po jižní Francii, zjištěných v plátně - pozn. překl.).

 - Před 13. století jsou četné historické, literární a kulturně historické odkazy vedoucí k závěru o existenci pravého pohřebního plátna, přičemž byla už známa ikona celého těla (např. v relikviáři ze 6. stol. nalezeném v Sankt Peterburgu.

 - Nejpádnější známkou pravosti plátna je jak jeho anatomicky dokonalé znázornění zmučeného a ukřižovaného lidského těla, tak i nemožnost jeho padělání. Neboť se všemi prostředky, které jsou k dispozici vědcům na konci 20. stol., se dosud nikomu nepodařilo zhotovit takový obraz těla se všemi i prostému oku neviditelnými informacemi (např. kódovaná trojrozměrnost, prostým okem neviditelné rány po bičování a dvorce séra, nezkreslené rysy tváře, které souhlasí s obrazy na nejstarších zachovaných mincích (7. stol.) a ikonách (6. stol.).

 - Mince z doby Poncia Piláta (29-32 po Kr.) na pravém očním víčku a nad levým obloukem obočí.

 Obrázek:

 Mince identifikovaná 1996 nad levým obloukem obočí

Otázky rozbíjející teorii padělku

 Který neznámý génius středověku by byl schopen takového "uměleckého díla"? A především, co by tím takový padělatel zamýšlel?

 Proč by padělatel "vyrobil" rozmazaný negativ místo výrazného pozitivu?

 Proč by představil Kristovo mrtvé tělo zcela obnažené, což by středověkého pozorovatele jen šokovalo?

 Proč by nezobrazil palce na rukou, což zcela odporovalo zvyklostem středověku?

 Proč zcela neobvyklé zobrazení ran ukřižování? (Např. rána v boku vpravo, rány v zápěstí.)

 Teorie padělku vede v důsledku toho do absurdnosti, a byla proto společenstvím vědců na sympoziu v Paříži 1989 jednohlasně odmítnuta. Proto se koordinátor badatelů radiouhlíkové metody Dr. Mike Tite považoval za oprávněného, dopisem ze 14.9.1989 prof. Gonellovi, vědeckému poradci turinského arcibiskupa Anastasia Ballestrera, požádat o oficiální odvolání teorie padělku rozšířené na základě datování radioaktivním uhlíkem.

Kdo byl ukřižovaný na turinském plátně?

 Protože rány, krevní otisky a plátnem dokumentovaný průběh události dávají usuzovat na skutečnou, před ukřižováním krutým mučením těžce ztýranou oběť ukřižování, kladla se otázka po totožnosti tohoto ukřižovaného.   Obrázek:  Tvář s antickými tahy písma zjištěnými filtry  od inženýrů francouzského Institut d\'Optique

 Nejnověji objevené tahy písma na tváři ukřižovaného vedou k závěru na jméno Ježíše z Nazareta a jeho rozsudek smrti. Počtem pravděpodobnosti dospěl matematik Bruno Barberis s pravděpodobností 1 : 200 miliard k výsledku, že muž z pohřebního plátna musí být Ježíš z Nazareta. Skutečně nahromadění ran z mučení (zvláště trnová koruna) bylo tím poznávacím znamením muže z pohřebního plátna, které ve všech důležitých údajích souhlasilo s historickou osobou Ježíše z Nazareta.

Byl to nejen ukřižovaný, ale i vzkříšený Ježíš z Nazareta

 Arnaud Aaron Upinsky dospěl však svou vědecko-kriminologickou argumentací k poznání, že tento muž byl nejen historický Ježíš z Nazareta, člověk, který byl popraven kolem roku 30, ale že je to velmi pravděpodobně zmrtvýchvstalý Kristus evangelií. Protože se pohřební plátno prokázalo jako nepadělatelné, pak informace, které obsahuje, nutně obsahují stáří jeho "autora". Pro identifikaci ukřižovaného v něm zobrazeného není proto nezbytný historický důkaz nepostrádající mezery, ale může je přeskočit.

 V čem tedy spočívá rozluštění pohřebního plátna, které z něho činí jedinečný, nenapodobitelný předmět v celých dějinách lidstva, přes nesčetná křižování ve starověku? Klíč spočívá ve vzniku pohřebního plátna podle poslední kapitoly evangelií. Pro lidské tělo jsou jen dvě možnosti, jak zmizet z pohřebního plátna:

 1. Zetlením, pak by však zpráchnivělo i plátno, příp. by byly nalezeny krystaly ztrouchnivění.

 2. Tělo by bylo z plátna odstraněno, potom by však bylo poškozeno tkanivo, případně krvavé strupy.

 Podrobným studiem fibrinolýzy (změknutí krvavých strupů, zde speciálně u mrtvoly) zjistili soudní lékaři, že muselo dojít k přerušení styku krvavých strupů s plátnem v časovém bodě, kdy fibrinolýza sice už začala, mohly se však ještě zobrazit dokonalé otisky krve dřív, než nastalo tlení (méně než 3 dny potom, co bylo tělo zabaleno do plátna). Jak došlo k tomuto nevysvětlitelnému mechanismu přenosu obrazu a oddělení těla od plátna, nedá se sice vědecky objasnit, dá se však dokázat. Plátno svědčí o nevysvětlitelném otisku těla a jeho zmizení, jeho odhmotnění z plátna. Tato událost je znamením Ježíše z Nazareta, neboť jinak nebyla o nikom dosvědčena.

 Pohřební plátno je tedy vědecky nesrovnatelným dokladem něčeho, co vědecky nelze znovu opakovat, totiž odhmotnění, zmizení těla skrze plátno. (Odtud je pochopitelné, že není nic vidět z bočních částí těla. Pohřební plátno je totiž ortogonálním [kolmým] promítnutím, projekcí předního a zadního pohledu na mrtvého do plátna.) To znamená, že toto tělo překonalo hmotu působením vědecky nevysvětlitelné "síly", která přesahuje hranice fyziky a tím ukazuje na "meta-fyziku".

 Pro Upinského je turinské plátno materiálně a chronologicky rouškou vydávající svědectví o "nemožné" události vzniku křesťanství, totiž zmrtvýchvstání Ježíšově. Je tudíž první radostnou zvěstí, prvním evangeliem (srov. Jan 20,8 "viděl a uvěřil"). Pro Ježíšovo vzkříšení z mrtvých je totiž třeba víry. Neboť věda není schopná říci, co se po odhmotnění s tělem stalo. Může pouze poukázat na tuto událost a vydat o ní svědectví.

 Upinského podání vědeckého důkazu pravosti bylo 11.6.1993 jednomyslně přijato všemi vědci shromážděnými na mezinárodním sympoziu badatelů pohřebního plátna v Římě a v závěrečném prohlášení zasláno 18.6.1993 do Vatikánu.

Znamení Boží lásky

 Je-li turinské plátno skutečným Ježíšovým rubášem - a jak tento článek ukázal, mluví pro to velmi mnoho - pak smíme říci:

 Tím, že se na pohřebním plátnu vyskytují stopy Kristovy drahocenné krve a jeho těla (kožní buňky na nose a kolenou), překračuje turinské plátno daleko postavení relikvie a je pro věřícího pozorovatele znamením Boží lásky, současně pak branou k hlubokému a osobnímu setkání s Kristem.

 Traude Wally, Die Frage der Echtheit des Grabtuches  von Turin im Lichte der neuesten Forschung,

 Betendes Gottes Volk, Wien 1/1999

 z němčiny přeložil: Radim Jáchym OFM

 (mezititulky překladatel)